Písařský / špetkový úchop

Česká pedagogická literatura za nejvhodnější úchop psacího prostředku považuje tzv. písařský úchop19, označovaný jindy jenom jako správný úchop20. Současná fyziologie a ergoterapie, ale i někteří metodikové jej označují pojmem tužkový21, avšak mezi praktickými učiteli a rodiči je v posledních desetiletích znám jako špetkové držení22, špetkový úchop, zkráceně špetka. Jak je vidět, pojmová nejednotnost v českém prostředí je značná, zatímco v anglosaském prostředí je pro tento úchop používáno shodného pojmenování dynamic tripod23 podle hlavní role tří uchopovacích prstů a jemné práce s nimi. Špetkový úchop je u nás vnímán jako jediný správný, a tak jiné úchopy psacího prostředku jsou klasifikovány jen jako nesprávné24.

Středověcí písaři, od nichž přebíráme velkou část tradice, psali ve stoje nebo vsedě na šikmo skloněných pultících, což ovlivnilo polohu jejich ruky i úchop brku, rákosových per nebo olůvek. Ruka s psacím prostředkem ve třech prstech je vedena zdola, ukazovák je natažen nebo mírně prohnut směrem ven a položen shora.

Současný název špetkový úchop, špetka, je odvozen od uchopení sypkého materiálu několika prsty třeba při nabírání soli; koneckonců nejznámějším neváženým množstvím čehokoli při vaření je právě „špetka“. Takto slouží špetka k nabrání, udržení a přenesení materiálu, ale v tomto pojetí je pracovní výkon z hlediska práce prstů převážně statický. Naproti tomu při psaní prsty vykonávají soustavně řadu jemných vysoce specializovaných pohybů, a právě pro tyto pohyby přechází úchop třemi prsty ze statické podoby do dynamické (v angl. dynamic tripod29, dynamic tripod grasp grip).

Zobrazení písařského úchopu na středověkých obrazech: Jean Miélot († 1472) u svého písařského pultíku na obraze neznámého miniaturisty, výřez25; portrét sv. Jeronýma při studiu od Antonia Da Fabriana z roku 1451, výřez26.

Malíř Everwin při malování ornamentů (z rukopisu s textem Augustinova spisu O Boží obci z poloviny 12. století ze sbírek Archivu Pražského hradu, výřez)27. Špatný úchop (nahoře) a správný (dole) ze spisu G. Mercatora (1512-1594) Jak psát latinský dopis, Louvain, 154028.

Přesto na renesančních obrazech známých osobností, na nichž je už možno předpokládat velkou dávku zobrazovacího realizmu, můžeme najít i jiná pojetí úchopu právě proto, že ruka se přizpůsobuje typu a tloušťce psacího prostředku a samozřejmě i individuálním potřebám písaře.

Jak vypadá skutečný správný písařský úchop?

Na stránkách našeho ministerstva školství je uveřejněna kopie nástěnné tabule z třicátých let minulého století, která vysívala po chodbách, aby žákům i učitelům bylo jasno - překreslena vypadá takto:

Obr. 3.9 „VZORNÉ DRŽENÍ PÉRA“ – ukázka špetkového úchopu s poměrně nízkým sklonem pera a vysokým úchopem (překresleno z nástěnné tabule, kterou pro české školy vytvořil Karel Salus, 1861-1929, učitel a ředitel obecných škol na Táborsku)30.

Pokud bychom hledali slovní popis "špetkového úchopu", tak Václav Penc, z kterého dodnes česká metodika vychází, ale který jej takto nepojmenovává, jej popisuje takto: „Pero (tužku) drží první tři prsty pravé ruky: palec, ukazováček a prostřední prst; všechny jsou přitom mírně ohnuty. První článek prostředního prstu podpírá držátko z pravé strany zdola, palec přidržuje držátko z levé strany a ukazováček shora. Pero držíme lehce, tři až čtyři cm nad špičkou hrotu tak, aby svíralo s plochou papíru úhel přibližně 45°.“31

Obr. 3.10 „Správné držení pera při pohledu zprava“ (Metodika psaní V. Pence – výřez fotografie)32.

Každý úchop, a to nejen psacího prostředku, je tedy charakteristický tím, jakou měrou jsou do něj zapojeny prsty a jakou úlohu v něm hrají. Musíme však mít na paměti, že zde popisujeme a hodnotíme písařský úchop, kterého je možno dosáhnout jen ve spojení s tradičními psacími prostředky, jako jsou grafitová tužka a perko na násadce. V druhé polovině šedesátých let se v našich školách začala objevovat nácviková plnicí pera ("Žák" a "Student") a s nimi ještě nějakou dobu přezníval špetkový úchop, ale často už méně dokonalý. To bylo způsobeno tím, že kvalitnější plnicí pera s iridiovým návarkem umožňují psát už z vícero úhlů a pod vícerými náklony, než to umožňovala ocelová perka na násadce.

Dnes je situace jiná - i když píšeme plnicím perem, nejsme většinou schopni odfiltrovat návyky, které jsme získali pod dlouhodobými a zažitými zkušenostmi s kuličkovými psacími prostředky, a tak i plnicím perem píšeme většinou takovým úchopem, který používáme při psaní s kuličkovými tužkami. Jak už bylo řečeno, právě moderní konstrukce hrotu plnicího pera s návarkem z iridia (někteří výrobci uvádějí s "kuličkou"), to hravě umožňuje.

Pozice ruky při psaní špetkovým úchopem s ocelovým perkem na násadce viděno z dolního bočního pohledu píšícího.

Písařský / špetkový úchop ve spojení s grafitovou tužkou v pozici na vodorovné psací desce, kdy poloha ruky už nevede tužku osou předloktí. "Tužkou směřující k rameni" bylo možné psát jen v případě, že žáci seděli na lavicích skloněných, tedy v "škamnách".

Na tomto místě je potřeba připomenout, že všechno, co souvisí s tzv. "správným úchopem", je možné dosáhnout jen v souladu parametrů psaní "tradičního funkčního modelu psaní", protože s psacími kuličkovými prostředky (propisovačka, roller, gelová tužka) nebo kapilárního hrotu (fixy, linery) toho dosáhnout nelze, nebo jen s velkými obtížemi, které neumožňují dlouhodobé psaní.

 

Zdroj: Boj o špetku ..., str. 54-57, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020

 

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz