Nové požadavky na písmo

V přecházejících kapitolách o podstatě psaní kuličkovými psacími prostředky a jejich vlivu na vytváření nových úchopů se dostáváme k posledním řetězovitě se šířícím současným změnám v psaní rukou. Celý funkční model psaní, resp. jeho tři hlavní činitelé, má tendenci k vyvažování a vytváření rovnováhy: pokud se nám změnily dva ze tří základních parametrů, je jasné, že si postupně vynutí i změnu posledního, aby k rovnováze nakonec došlo.

Psaní kuličkovými psacími prostředky a fixami změnilo motoriku ruky a písaři se nacházejí v poněkud jiné situaci:

  • potřebný vyšší náklon propisovačky změnil polohu prstů na tomto psacím prostředku,
  • pro vytvoření vyššího přítlaku na hrot je potřeba vyvinout více síly nejen na hrot, ale i pro samotné sevření psacího prostředku, aby neprokluzoval mezi prsty,
  • prsty se významně přiblížily hrotu, zkrátila se tedy vzdálenost od hrotu, čímž se prsty velmi přiblížily papíru,
  • a zakrývají pohled do písma
  • přitažení prstů pro vzpřímení propisovačky u většiny nových úchopů donutí palec k většímu pokrčení,
  • a ten také zakrývá pohled do písma,
  • písaři, aby si viděli do písma, mají tendenci vytáčet zápěstí směrem nad řádek a píší "z horní pozice (drápovitý úchop)", přestože jsou praváci,
  • jiní písaři, zejména v palcových úchopech, to řeší převrácením kuličkového psacího prostředku proti sobě,
  • výrazně se zkracuje "akční rádius prstů", tedy dosah, v němž už neplatí, že při psaní se využívá "krouživých pohybů prstů, které vznikají jejich přitahováním do dlaně"
  • protože pedagogické vědy se tímto problém nezabývají, popř. jen bodově, učitelé přestože denně s žáky pracují a tyto jevy registrují, nejsou vybaveni systémovými znalostmi o nové situaci, ve své každodenní práci usilují naplnit pravidla psaní, která se už z části nebo úplně nedají naplnit, navíc celá dosavadní pedagogická literatura je v tomto postoji utrvrzuje,
  • žáci si v tak rozporuplném prostředí musí nakonec hledat "svoji cestu", "svá pravidla", protože jim ani nic jiného nezbývá, a někdy za to sklízet výtky učitelů a rodičů minimálně ve stylu "vždycky to šlo, takže...; to kdysi nebývalo...; takhle by to za nás nešlo" a podobně.

Součástí celé situace je i to, že změnou životního stylu a společenských poměrů, mají dnešní děti mnohem méně rozvinutou hrubou motoriku, která se v našem případě přenáší menší úrovní jemné motoriky celé ruky, zejména prstů, potřebné právě ke psaní a také mnohem menšímu společenskému důrazu na psaní rukou vůbec.

Jak se tedy mění požadavky na písmo? Dnešní písaři, a jsou to v tom okamžiku školáci posledních ročníků 1. stupně a v průběhu 2. stupně, chtě nechtě hledají takovou podobu písma, která je pro ně ta nejschůdnější. Vzhledem k psacímu prostředku a horší motorice nacházejí jednodušší podobu písma, při níž využívají jednodušších stavebních prvků, které se dají psát přerušovaně, a tak skládat písmo jako stavebnici z malých dílků, možná i tak, v takovém postupu a rytmu, jak jsou zvyklí pracovat "klikáním" myší při ovládání počítače. Takovým písmem, které právě vyhovuje těmto zadáním, je  skript .

Skript (angl. script) je rukou psané písmo, u něhož je zřetelná inspirace tištěným písmem, a tedy úplná absence nebo velmi omezené využití spojovacích elementů (ligatur), jednoduchost a úspornost tahů. Písma jsou spíše kolmá, vedená krátkými tahy shora dolů a doplněna drobnějšími bočními tvarovými segmenty obloučků a bříšek. Skript tak odstraňuje dlouhé stopy písmen, jejich nájezdy, spojnice, dolní a horní smyčky, zjednodušuje velká písmena, umožňuje snadné přerušování psaní a zavádí podobné tvarové prostředí rukopisného a tištěného textu.

Základní stavební prvky písma, z nichž vychází římská do kamene tesaná kvadráta, která byla teprve následně převedena do psaní rukou. Z kvadráty však zároveň byly odvozeny sady různých tiskových písem, která současné děti pro jejich jednoduchost intuitivně napodobují.

Krátké tahy shora dolů a drobnější boční tvarové segmenty obloučků a bříšek jsou z hlediska jemné motoriky mnohem jednodušší, navíc pro písaře opticky sjednocují převládající tištěné texty s rukopisnými. Tento trend je zřetelný v tom, že už předškoláci umí napodobit tištěné písmo "velkým hůlkovým písmem", a ti, kteří už hůře rozvíjejí svou jemnou motoriku mají pořád tendenci se od vyučovaného spojitého (jednotažného) písma vracet ke skriptu odvozeného od velké sady písma. Takový trend zaznamenal i průzkum zvyklostí žádků v drobné písemce z přírodopisu jedné základní školy v okresním městě, v níž mohli žáci odpovídat libovolně zvoleným rukopisem, aniž věděli, že jejich písmo bude předmětem zkoumání.

Z tabulky je vidět, že tzv. „hůlkové písmo“, kterým učitelé obvykle označují velkou sadu skriptu, používá poměrně velká část žáků nižších ročníků a pořád tak preferuje způsob psaní, který je postaven na nejsnazších grafomotorických principech. Počet takto píšících žáků ve vyšších ročnících ZŠ a na SŠ výrazně klesá, přestože někteří takto píší trvale.

Podíváme-li se na vývoj volby písma u středoškoláků, kteří mají už ustálené zvyklosti psaní, dlouhodobější trend ukazuje, že studenti za posledních deset let postupně volně a z vlastního rozhodnutí přecházejí od spojitého písma k intuitivní, individuální, nápodobě tištěného písma (pozn.: všichni testovaní studenti prošli na ZŠ výukou školního spojitého písma).

Při nápodobě tištěného písma si někteří písaři ponechávají některá písmena ze školního spojitého, popř. je používají jen v určitých pozicích - např. -s- uprostřed slova, zatímco na začátku využijí nápodoby skriptu "s"), takže jejich vlastní rukopis kolísá na pomezí jednoho a druhého pojetí písma. Vzniká tak někdy i poměrně neustálené písmo polospojité, které jim umožňuje využít některých výhod obou pojetí písem, čímž tedy vzniká hybridní podoba rukopisu.

Intuitivní nespojitá nápodoba tištěného písma s přepadávajícím sklonem – pravačka, 19 let, 2019.

Intuitivní nespojitá nápodoba velké sady tištěného písma – pravačka, 19 let, 2019.

 Rukopis psaný hybridním a současně tzv. rozvráceným písmem – pravačka, 17 let, 2018.

Ukázka hybridního písma („hroší písmo“ s opačným sklonem) – dolní levačka, 18 let, 2010

Trendu intuitivního přechodu od spojitého k nespojitému písmu si všimli i učitelé a tvůrci školního písma, a tak v různých školských systémech začali připravovat sady školního nespojitého písma. V některých zemích, zejm. ve vzdělávacích tradicích Commonwealthu, se nikdy neprosadilo výlučné postavení spojitého písma jako u nás, a tak v nich navázali na tradice starší, zatímco u nás přišla podoba školního skriptu Comenia Script jako úplně neočekávaná novinka. Nicméně dnes je po světě i v samotných jednotlivých školských systémech existuje řada různých podob spojitého i nespojitého školního písma.

Při hodnocení rukopisů musíme být velmi obezřetní v tom, abychom se snažili kvalitou písma hodnotit povahové či jiné vlastnosti žáků a studentů - v tomto rozkolísaném, až chaotickém prostředí výuky psaní i možností, které dávají technické vlastnosti psacích potřeb, i společenského vnímání, výsledné rukopisy velmi často neodpovídají našim dlouhodobým zkušenostem s povahovými a dalšími vlastnostmi žáků. Došlo totiž k tomu, že povaha a provedení písma neodpovídá dlouhodobě zažitým kritériím - rozvráceným, až chaotickým písmem dnes píše řada racionálních, cílevědomých, pečlivých a životně vyrovnaných mladých lidí jen proto, že si museli v dětství hledat cestu k písmu sami, a tak si našli, co našli.

Přesto přeze všechno máme jako učitelé vést děti k dodržování pravidel psaní a čitelné podobě rukopisu, protože písmo je prostě prostředek komunikace s ostatními lidmi a naše tvář.

Z hlediska procesu přechodu od tradičního funkčního modelu psaní k novému jsme se postupně dopracovali k tomu, že řízeným přechodem ke skriptu a jeho intiutivní nápodoby, se funkční model psaní vyvážil a že nastává etapa opouštění modelu starého. Tento proces však není a nebude skokový, bude trvat výměnou generací, samozřejmě pokud do něj nezasáhnou nějaké další mohutné vlivy - konstrukčně nový typ psacích prostředků, administrativní vliv (v naší situaci pravděpodobně ne) nebo další.

Česká pedagogika, a nejen ona, je na rozcestí - buď bude tyto procesy zkoumat, vyhodnocovat a přistupovat k řízeným zásahům do výuky, nebo nechá probíhat celou věc živelně a nesmí se divit, co se děje. Vzhledem ke zkušenostem s českým školstvím můžeme spíše čekat cestu druhou s velkou dávkou permanentního roztrpčení z toho, co se děje.

Zdroj: Boj o špetku ..., str. 106-108, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz