Jak kuličková tužka píše?

Základem všeho je kulička, která je uchycena v objímce hrotu a která z něj svou menší částí vyčnívá. Větší část kuličky, vyrobené z oceli, keramických materiálů nebo plastu, je zapuštěna uvnitř a dosedá na kapilární model, z kterého nabírá barvicí pastu. Příslušným přítlakem kuličky na papír a vedeným pohybem se kulička otáčí, nabírá na sebe barvicí pastu a otiskuje ji. Princip je to v zásadě jednoduchý, ale konstrukční a výrobní zpracování jednotlivých komponentů v sobě skrývá celou řadu problémů (více o kuličkových tužkách, základní pojmosloví spojené s kuličkovými psacím prostředky).

Rychlému rozšíření kuličkových tužek bránily dříve spíše obtíže technického rázu, s kterými se dnes výrobci víceméně vyrovnali - pokud je v náplni propisovačky barva řídká, kulička se sice snadno otáčíj. Na papír se ale nanáší velké množství barvy, která neschne, nabaluje se na okraji objímky hrotu a vytváří hrudky spojené s vlákny uvolněnými z papíru, které pak zůstávají na papíře. Hrudky někdy nezasychají ani po několika hodinách, a dokonce i po dnech a při dotyku vytvářejí syté šmouhy; v nejhorším případě barva z náplně zcela samovolně vytéká a nenávratně znečistí vše, s čím přijde do styku. Použije-li výrobce naopak tužší barvu nebo příliš zmenší objímku hrotu, je potřeba na tužku hodně tlačit, aby se kulička vůbec dala do pohybu a po papíře jen neklouzala; stejné problémy jsou vyvolány nízkou teplotou, hlazeným papírem a dalšími příčinami. Psaní je pak fyzicky náročné, což se projevuje zvýšenou námahou prstů i dlaně a následnou únavou svalů v prstech i v dlani, která může končit tzv. písařskou křečí a deformací papíru.

Hrot kuličkové tužky – kulička vyčnívá jen z menší části a na krajích objímky se shromažďuje nesetřená barva spojená s vlákny papíru. U kuličkových tužek s vysouvacím mechanizmem bývá otvor v hrotníku příliš velký a hrot při psaní ujíždí do stran. Nákresy z popisu vynálezu k autorskému osvědčení č. 252161 z 15. 11. 1986 Úřadu pro vynálezy a objevy ČSSR kolektivu autorů z Centropenu Dačice15.

Popis provozních komplikací, nutnost vyššího přítlaku i náklonu při psaní kuličkovou tužkou se jako zprostředkovaná zmínka objevily v článku Fr. Synka už v roce 1974: „V prvním období vznikaly při práci s kuličkovým perem nesnáze proto, že někteří žáci silně svírali pero, tlačili na ně a protlačovali papír. Jakmile se však naučili držet pero kolměji k papíru, psalo se jim lehčeji.“ 14

Rýhy v papíře způsobené silným přítlakem při psaní – v protisvětle jsou vidět i jednotlivá vlákna, která vyčnívají z papíru běžného školního sešitu.

Největší změnou, kterou přinášejí všechny kuličkové psací prostředky, je jejich hrot – jeho konstrukce totiž neumožňuje psát pod úhlem kolem 45º, jak bylo zvykem při psaní ocelovým perkem. Důvodem je to, že kulička vyčnívá z objímky jen svou menší částí a že pod náklonem 45º nevystupuje dostatečně ven tak, aby se dotýkala papíru. Kulička nedosedá, po papíře jede jen objímka kuličky, hrot citelně zadrhává, což nakonec písaře donutí, aby nastavil propisovačku do vyššího náklonu, v kterém kulička na papír konečně dosedne.

Kuličková tužka pod úhlem náklonu 45º, 60º, 70º a 80º.

Drhnutí po papíře zejména ve fázích psaní tlakem vyvolává nepříjemné vibrace, které se přes psací prostředek přenášejí do prstů, a často je také provázeno nepříjemnými škrabavými zvuky. Ostré hrany objímky z povrchu papíru jako dlátkem odřezávají vyčnívající vlákna a s přebytečnou barvou vytvářejí již zmíněné hrudky.


Aby se kulička začala otáčet a přenášet barvu na papír, musí písař propisovačku zvednout do vyššího náklonu směrem nahoru. Pod pojmem vyšší náklon se rozumí to, že psací prostředek získává při psaní vyšší úhel náklonu od roviny psaní, tedy od plochy, na které se píše. Mezní úhel náklonu, kdy už kuličkové psací prostředky skutečně začínají psát, osciluje kolem 60º, i když výrobci uvádějí i úhel nižší. Pro běžný provoz je však potřeba mnohem vyšší náklon, a tak většina písařů a drží propisovačku v rozmezí mezi 65º-80º.

Nejčastější náklon kuličkové tužky u praváků se pohybuje v pásmu kolem 70º-65º s odchylkou ±2,5º.

Tento údaj odpovídá i výsledkům Výzkumu 2015, v němž z 268 studentů školy takto psala školním nácvikovým rollerem téměř jedna polovina – zajímavější je ale to, že celá jedna čtvrtina psala v náklonu mnohem vyšším, jak je patrné z následu-jící tabulky. Zde je však potřeba připomenout, že úhel náklonu psacího prostředku není možno u jednotlivých písařů vnímat jako konstantně ustálenou hodnotu, protože z hlediska mechaniky plynulého psaní v řádku se náklon psacího prostředku v průběhu psaní mírně mění podle způsobu posouvání ruky v řádku i podle dalších individuálních písařských dispozic.

Stupeň mezního náklonu je u jednotlivých propisovaček a rollerů závislý i od toho, jak konstrukčně hluboko je kulička zapuštěna do objímky, a také platí to, že čím menší kulička je, tím je nutno psát pod vyšším náklonem nejen proto, že kulička méně vyčnívá, ale že se více boří do papíru.

Jak je vidět z dat, úhlu náklonu 45°, který je typický pro psaní ocelovým perkem nebo i perem plnicím, písaři prostě nejsou schopni dosáhnout. Pokud by bylo vyložení kuličky větší, to znamená, že by kulička více vyčnívala, byla by kulička náchylná k vypadávání, což by hrot zcela znehodnotilo. Konstrukční situace v hrotu není jednoduchá, protože kuličky jsou vystaveny navíc poměrně velkému přítlaku, a jejich pevné usazení, tzv. zapertlování, zabraňuje, aby je písaři zatlačili dovnitř.

Stejným způsobem se v rukou písaře chovají i rollery, tzv. keramická pera, gelové tužky a fixy (linery). Podle měření a mínění pracovníků laboratoře firmy Centropen, našeho předního výrobce kuličkových psacích prostředků, začínají jejich výrobky psát v náklonu 57° (tj. v mezním úhlu psaní), některé výjimečně už při 55°, ale obvyklý náklon, pod kterým podle jejich zkušeností písaři skutečně píší, je v průměru kolem 70°16.

Roller spojuje výhody kuličkové tužky a popisovače – hrot ukotvený v hrotníku je vsazen do pláště, v němž je stejný zásobník barvy jako v linerech. Roller nevyžaduje při psaní velký přítlak, ale podobně jako u fixů se poměrně rychle vypíše.

Možná si v tomto okamžiku běžný uživatel kuličkového psacího prostředku, což jsme vlastně my všichni, říká, proč se konstrukcí a technickými detaily tak podrobně zabývat... Právě proto, že nám obecně unikl rozdíl mezi tím, jak píší tradiční psací prostředky (grafitová tužka, perko a plnicí pero) a kuličkové psací prostředky, tak nám unikla souvislost s tím, jak je potřeba tyto nové psací prostředky držet v ruce, abychom jimi mohli vůbec psát!

Zdroj: Boj o špetku ..., str. 32-40, upraveno

 

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz