Nové modifikované úchopy

V předcházejících kapitolách bylo několikrát naznačeno, že při s kuličkovým psacím prostředkem a fixem musí písař zacházet jinak než s tužkou nebo perkem, a tak si musí také vytvořit i jiný úchop než klasickou špetku - některé z nich ji jen v některých parametrech připomínají, ale některé jsou zcela jiné.

Na úvod je potřeba říci, že současná pedagogika tuto oblast nemá zmapovanou průzkumy, protože existenci nové situace v psaní dlouhodobě jako fakt odmítá, a ani promyšlenou, takže ani není schopna dětem poradit, co s propisovačkou nebo rollerem v ruce dělat. Naopak jsme v situaci, že dětem dáme do ruky psací nástroj, ale zároveň k němu dá návod, který přísluší jinému jinému psacímu prostředku.

Není se pak co divit, že děti se musí s nastalou rozporuplnou situací vyrovnat, a protože zatím nemají velké zkušenosti s psaní, tak to dělají po svém, a tak samovolně vzniká celá řada úchopů - některých funkčních, ale některých také ne. I to je jeden z důvodů, proč právě u malých dětí se vyskytuje velká řada úchopů (ty jsou pojmenované v české pedagogice jako pěstičkový, hrníčkový, klarinetový a pod.). Pokud se ale podíváme mezi písaře dospělé, kteří svůj vývoj zvyklostí psaní ukončili, zjistíme, že se nám množství v praxi používaných úchopů velmi zúží v podstatě na pouhých pět nových úchopů.

Zde se logicky objeví otázka, zda, jak a proč jsou následující informace pravdivé a jako návod pro výuku psaní oprávněné - vycházíme z toho, že řešení, která jsou společná velkým skupinám lidí, kteří dospěli ke stejnému řešení nezávisle na sobě sami, jsou ta, která jsou praktická, realistická, a tedy správná. Kritériem pravdivosti je sdílená praxe, která lidem přináší řešení, která jsou nejefektivnější, z hlediska vynaložené práce nejúspornější a která jim přinášejí největší profit.

Při zkoumání toho, jak písaři řeší novou pohybovou situaci při psaní, musíme mít na paměti, že písař musí propisovačku držet v pracovním náklonu kolem 65-70 stupňů a zároveň do písma vidět - tyto dvě podmínky psaní jsou v okamžiku psaní nejdůležitější. Navíc jsou spojeny s tím, že při dlouhodobějším psaní dochází k únavě ruky, a a tak písař pro sebe hledá i takové psaní, které ho co nejméně unavuje. Některé z těchto úchopů mají své pojmenování v anglosaském prostředí už desítky let, proto je akceptujeme, ale některé bylo potřeba pojmenovat nově.

Z výzkumu psaní vyplynulo, že dospělí písaři používají jeden z pěti funkčních, vyspělých úchopů:

1. Přitažená špetka (modified dynamic tripod, MDT, a quadropod, MDQ) je nejčastější modifikovaný úchop, který vychází z původního špetkového úchopu – prsty jsou však přitaženy směrem do dlaně, čímž dojde k výraznému ohnutí ukazováčku v 2. kloubu PIP směrem ven, a naopak prohnutím dovnitř v 1. kloubu DIP spolu s velkým ohnutím palce. Tento způsob je možno vytvořit třemi i čtyřmi prsty; u čtyřprstého úchopu se přenáší úloha ukazováčku i na prostředníček, částečně však může být zapojen i malíček. Často je, jak už bylo řečeno, zaměňována za tradiční špetkový úchop.

2. Otevřená špetka je druhá základní varianta modifikace špetky a vzniká tak, že psací prostředek je sevřen třemi nebo čtyřmi prsty, které jsou ohnuty směrem ven od psacího prostředku. Čím více je písař dokáže vyklenout, tím vyšší náklon psacího prostředku dosáhne. Celý tvar ruky připomíná jeden z raných dětských úchopů, a to úchop kulový; anglosaská pedagogika tento úchop nazývá „web space, open web space“54 (s otevřeným prostorem, dutá).

3. Boční palcový úchop (angl. lateral wrap, lateral grip i grasp)55 uchopovaný třemi nebo čtyřmi prsty předsouvá palec z výchozí pozice špetky směrem vodorovně vpřed a přidržuje psací prostředek přitištěním z boku nejčastěji v ohybu jeho prvního kloubu IP. Výjimkou však nejsou ani polohy, kdy psací je prostředek zastrčen hluboko mezi ukazovákem a palcem a prochází v ose 3. kloubu ukazováku MCP a 2. kloubu palce MP, až po variantu, kdy je psací prostředek přidržován pouhými konci bříšek ukazováku i palce.

4. Boční palcový úchop s palcem přes ukazovák (angl. thumb wrap, TWT a TWQ)56, označovaný také jako s palcem přes psací prostředek, zkráceně s palcem přes je z palcových úchopů vůbec nejrozšířenější. U nás je také znám a takto výstižně jej jako „úchop s palcem přes psací náčiní“ popisuje D. Opatřilová: „Ukazováček a prostředníček jsou na správném místě, ale palec není naproti ukazováčku, ale je vysunutý přes psací náčiní. Při tomto úchopu se tužka posunuje z místa kožní řasy mezi palcem a ukazováčkem na třetí článek ukazováčku a směřuje místo za rameno od těla.“57

5. Boční palcový úchop s palcem pod ukazovákem (angl. thumb tuck, TT)58 je spíše méně častá varianta ve srovnání s předcházejícími – palec v místě ohybu prvního článku IP propisovačku zcela obtáčí a ukazováček tuto polohu palce jistí jeho překrytím. Oba prsty tím společně dokážou vyvinout silné sevření, také potřebný přítlak a vysoký náklon.

Který úchop používají dnešní písaři nejčastěji? V provedeném průzkumu u 268 středoškoláků v roce 2015 psalo 64% nějakou modifikovanou špetkou a 35% z některých palcových úchopů (1% jsou typologicky nezařaditelné úchopy). Ve specializovaně zaměřeném průzkumu u 192 středoškoláků na téže škole se poměr mod. špetek a palců opakoval:

Převládající rozšíření modifikovaných špetek zřejmě souvisí s tím, že v našem školském systému se v 1. třídě vyučuje tradiční špetkový úchop, podobné rozložení ve Finsku zmiňuje i A.-S. Selin, zatímco v zemích, kde se v počátcích výuky psaní na ní přímo netrvá (USA, Kanada), je poměr mezi palcovými a mod. špetkovými vyvážen, resp. převažují úchopy palcové. Zároveň v výzkumů vyplývá, že při srovnání jednotlivých úchopů nebyly zaznamenány významné rozdíly v kvalitě písma a rychlosti psaní.

Který z pětice využívaných je tedy ten nejlepší, nejvýhodnější? V tomto okamžiku je to těžko říci, protože touto otázkou se zatím nikdo nezabýval. Průzkum pro rozřešení této otázky jsem měl naplánován na jaro 2020, ale..., takže průzkum snad na podzim a odpověď z výsledků průzkumu se začne rýsovat v lednu - únoru 2021.

 
 
Apendix:

Strukturou a výskytem úchopů u školáků se u nás zabývala R. Mlčáková (2009) při zkoumání efektivity „relaxačních grafomotorických cviků v počátečním psaní“69. Ve vstupním šetření u skupiny 117 dětí na počátku školní docházky v průběhu září identifikovala nejčastěji se vyskytující úchop „třemi prsty s prohnutým ukazováčkem“ 32,5 % (tj. modifikovaná přitažená špetka), „různé polohy prstů“ 21,4 %, „správný“ 16,2 %, „čtyřmi prsty „hrstička“ 15,4 % (tj. pravděpodobně čtyřprstová otevřená špetka) a „třemi prsty, palec s ukazováčkem téměř nataženy“ 14,5 % (tj. pravděpodobně nějaká forma palcových úchopů). Po aplikaci grafomotorických cvičení s cílem „pokusit se vylepšit grafomotoriku dětí, vytvářet příznivější podmínky osvojování ortografické složky psaní a rozvoj komunikační funkce psaní“70 v kontrolním zkoumání výsledků se poměr v držení úchopů změnil tak, že zcela nezanedbatelně se rozšířil „správný“ úchop o 1 žáka, ale 6 žáků se přechýlilo k přitažené špetce (tj. 5,1 %)71.

Jinými slovy: 1. děti v první třídě pro sebe hledají schůdnou cestu, jak se vypořádat se psaním, a tak výsledky jsou velmi v pohybu; 2. "relaxační", "nápravná" cvičení a opatření směřující ke klasické špetce nefungují, protože dnešní děti píší tím, čím píší ve škole, nebo doma.


Zdroj: Boj o špetku ..., str. 65-73, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020

 

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz