Lateralita oka

"Funkční nesouměrnost očí zjistil už G. M. Humprey v roce 1861. Od té doby se lateralitě očí věnuje neustálá pozornost. Zrak sám můžeme totiž nazvat právem nejdůležitějším lidským smyslem. Očima přijímáme až 90 % veškerých informací o světě."1 Je všeobecně známo, že oči jako párový orgán jsou velmi často zatíženy rozdílnou schopností zaostřovat, a i z běžného života víme, že každé jednotlivé oko z obou nemusí mít stejnou citlivost na světlo i na rozlišování barev. Méně je známo, že každé oko může při vidění hrát i jinou úlohu.

Při zjišťování laterality očí obvykle hledáme oko, které používáme častěji při nahlížení do úzkých prostor, jako je hrdlo lahve, klíčová dírka a průhledy všeho druhu, jako jsou hledáčky přístrojů (kaleidoskop, jednooký dalekohled, fotoaparát, kamera, mikroskop) nebo zaměřovací hledí střelných zbraní.

Lateralita vedoucího oka nás z hlediska školní praxe zajímá proto, že podle názoru řady pedagogů děti s nesouhlasnou lateralitou v ose ruka - oko mají zejména v počátcích školního vzdělávání více více obtíží se čtením nebo psaním než ti, jejichž hlavní ruka je po jedné straně s hlavním okem.

K stanovení laterality oka dává návod už M. Sovák ve všech svých pracích od šedesátých let.2

  • manuskop - je jednoduché zařízení, které snadno vyrobíme ze čtvrtky papíru tím, že ji stočíme do kužele, který na jednom konci je široký jako tvář dítěte a na druhém konci má průhled kolem 2 cm. Dítě necháme nahlížet oběma očima širší stranou - vzhledem k malému otvoru na konci vidí dítě jen malou část toho, co má před sebou; vezmeme obrázek a umístíme ho (nebo podržíme) ve vzdálenosti 2 - 3 m ve výši hlavy dítěte. Dítě nevidí celek a tak musí prohlížet tak, že posouvá svůj průhled po předmětu, který má popsat. Hodnotitel pak sleduje, jestli dítě manuskop posouvá do osy vidění jednoho oka a může i nahlédnout menším otvorem do manuskopu, aby si ověřil, kterým okem dítě nahlíží. Takto je podle Sováka zjištěno vedoucí oko, Křišťanová dodává, že se zjišťuje směrovost, řízenost oka.3 Zkoušku lze modifikovat i použitím jednookých technických zařízení.

Zkouška laterality vedoucího oka manuskopem podle M. Sováka (1966) a L. Křišťanové (1998)

Zkouška laterality vedoucího oka (I. Vodička, kresba L. Linajová, KuliFerda pro leváky, nakl. Raabe, 2015).

  • Dětem s nevyhraněnou rukovostí (ambidextři), jak uvádí L. Křišťanová4, má být po zjištění laterality očí doporučena pro psaní ta končetina, která je v souladu s jejich vedoucím (řídícím) okem, čímž má být podpořena souhlasná lateralita. Tento postup má samozřejmě smysl jen tehdy, pokud je role oka ustálena.

Až sem vypadá problematika určení laterality oka poměrně jednoduše - Z. Drnková a R. Syllabová v Záhadách praváctví a leváctí však upozorňuje,5 že úloha očí, resp. každého z nich, není tak jednoduchá a že úloha očí je zaměřena dvojím způsobem:

  1. oko, kterého se užívá přednostně v tzv. monokulárním vidění, tj. při pohledu jedním okem (viz výše) - nazýváno je pak zaměřovací,
  2. oko určující směrovost v tzv. binokulárním vidění, tj. při pohledu oběma očima - nazýváno je oko řídící.

Zajímavé je, že zatímco pro Sováka a Křišťanovou manuskopem i kukátkem zjišťujeme to samé - vedoucí oko, tak jinými badateli je manuskopem určováno oko zaměřovací a kukátkem oko řídící, přičemž Drnková/Syllabová považují sčítání výsledků o lateralitě jednoho a druhého oka za chybné. Zajímavé je i to, že badatelé nejsou jednotni v otázce vazby zkřížené laterality v ose ruka - oko na vznik obtíží při počátečním čtení a psaní, i když v české pedagogice obecně převládá názor, že tu přímá vazba je. V této situaci se střetávají názory českých veličin speciální pedagogiky M. Sováka a Z. Matějčka. A jak dále uvádí Drnková/Syllabová v Záhadě praváctví a leváctví: "Významnější korelace mezi tzv. nevýhodnými typy laterality ruky a oka a poruchami řeči mohou být zcela náhodnou záležitostí. U nás potvrdil správnost těchto závěrů svou rozsáhlou klinikckou zkušeností Z. Matějček."6 (viz Matějček, Z.: Vývojové poruchy čtení, Praha, 1972)

A aby toho nebylo málo, vazba mezi hlavní rukou a okem na téže straně těla je poměrně slabá: "U dospělých pravé oko dominuje asi v 64 % případů a levé oko ve 34 %, přičemž u pravorukých lidí 33 % vykazuje levou oční dominanci, kdežto levorucí jsou přibližně stejně rozděleni mezi pravou a levou oční dominanci."7

Ze svého průzkumu 100 dětí, o kterém už byla řeč v předcházejících kapitolách, "byla při vyšetření řídícího oka zjištěna levookost v určitém stupni u 38 %, obouokost u 7 % a pravookost u 55 %. U oka zaměřovacího se jevil jistý stupeň levookosti u 40%, obouokosti u 7 % a pravookosti u 53 % dětí. ... Zaměřovací oko vykázalo vysoce průkaznou korelaci s horními končetinami."8, což vyvolává otázku, jestli rozlišování oka směrového a řídícího má pro běžnou pedagogickou praxi nějaký skutečný význam.

Jestli jsou tyto údaje vyjádřené procenty věrohodné dnes, je otázkou, nicméně ze zkušeností z běžného života se potvrzuje, že si velká část lidí s sebou nese nesouhlasnou lateralitu. Drnková/Syllabová shrnuje celou kapitolu slovy: "Závěrem je třeba k obecné charakteristice laterality očí ještě říci, že si ji lidé vůbec neuvědomují. To je rozdíl proti lateralitě horních a dolních končetin."9

K tomu je však potřeba dodat, že lidé si uvědomí uvědomí lateralitu zaměřovacího oka v tom okamžiku, kdy musí nahlížet do hledáčku kamery a zjistí, že jim při tom překáží nos, že zároveň při nahlížení nedosáhnou na některé ovládací prvky (digitální kamery) nebo drží střelnou zbraň "přes ruku". To se samozřejmě týká všech, jejichž zaměřovací oko je levé, ať už jsou leváky nebo praváky.

 

Použitá literatura:

  1. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 1983 (2. vydání 1991), str. 53
  2. Sovák, Miloš: Metodika výchovy leváků, SPN, Praha, 1966, str. 56 - 57
  3. Křišťanová, Ladislava: Diagnostika laterality a metodika psaní levou rukou, Gaudeamus, Hradec Králové,  4. vydání 1998, str. 20 i obrázek
  4. Křišťanová, Ladislava: Diagnostika laterality a metodika psaní levou rukou, Gaudeamus, Hradec Králové,  4. vydání 1998, str. 20 nahoře
  5. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 1983 (2. vydání 1991), str. 53, 55 - 56
  6. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 1983 (2. vydání 1991), str. 57
  7. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 1983 (2. vydání 1991), str. 55 - převzato z odborného časopisu System of Ophthalmology, Vol. 6, London 1968, s, 687
  8. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 1983 (2. vydání 1991), str. 57
  9. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 1983 (2. vydání 1991), str. 59

20/5/2016

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz