Průzkumy laterality

Jediné věrohodnější informace, než je přímé pozorování dítěte rodičem nebo učitelem, přinašejí různé řízené průzkumy lateratlity, které si pro svou potřebu provádějí různé instituce, většinou vědecké a školské, aby se zorientovali v počtu a struktuře laterálních znaků, které si s sebou životem nesou příslušníci konkrétních generací. Souhrnné a srozumitelné výsledky si žádají nejen rodiče, aby se o svých dětech nejen dozvěděli a zároveň aby našli cestu k výchově svého dítěte, ale i učitelé mateřských škol a prvního stupně škol základních právě proto, že jsou ti, kteří jsou zodpovědni za položení základních návyků a počátečního psaní. Výsledky očekávají a samozřejmě využívají i další: nové poznatky o lateralitě zajímají speciální pedagogy, trenéry jednotlivých sportů, dizajnéry průmyslového zboží denní potřeby, bytové architekty a všech, kteří projektují uspořádání pracovišť i veřejných prostor.

Přestože zájemců o informace je mnoho, průzkumy za posledních padesát let bohužel nepřinášejí jednoznačné výsledky, i když některé sledované parametry (např. počet levorukých při psaní) se časem už zblížily.

Základní problémy průzkumů mají různé kořeny:

  • nejsou ustálené metodologické postupy při stanovování laterality - u nás se k vyšetření nejčastěji využívá standardizovaný test Matějček - Žlab (1972), který je zaměřen zejména na stanovení laterality ruky a oka, které jsou nejdůležitější pro školní praxi. Nejsou sjednocena kritéria hodnocení zejména u přechodových variant laterality
  • poznatky o lateralitě jsou značně neustálené, argumentačně neukotvené, velmi často rozporuplné a ve stádiu hypotéz o tom, co je příčinou laterality a jak se ve skutečnosti projevuje - zde je sinistrologie bezprostředně závislá na pravdivých a ověřených informacích z jiných a velmi specializovaných oborů (neurofyziologie, neuropsychologie, genetika) a na rozřešení budeme muset čekat,
  • vzhledem k počtu leváků je těžké získat dostatečně velkou kontrolní skupinu a provést kvalifikovaný průzkum a jeho vyhodnocení - např. Záhady praváctví a leváctví (Drnková - Syllabová, 1983 a 1991), kterou můžeme považovat v naší literatuře za zásadní, byť dobově podmíněnou studii, pracuje se statistickým vzorkem 100 dětí, u nichž byla podrobněji vyšetřena a vyhodnocena lateralita; bakalářských a magisterských pracích pak studenti  obvykle pracují se skupinami 10 - 20 leváků; zprávy ze zahraničních výzkumů se u nás těžce vyhodnocují, protože používané pojmosloví velmi často není shodné s naším; zprávy ze zahraničních výzukumů, kde se uvádí prozkoumaná skupina několika stovek či dokonce tísíců leváků z tohoto hlediska přinášejí určité pochybnosti,
  • přijímání leváctví postupuje každou společností jiným tempem a informace o levácích jsou tak zkresleny společenskými zvyklostmi (zatajováním v rodinách, nedostatku historické paměti v nich); současně tak žije několik generací lidí, kteří mohou mít různé názory na leváctí i důvody, proč o nich tak či tak vypovídat; v našich podmínkách můžeme už o svobodném projevování leváctví hovořit u lidí narozených v letech sedmdesátých až osmdesátých - starší generace jsou různou měrou zatíženy - zde je potřeba říci, že v obecném a popravdě skutečném přijímání leváků jsme jako společnost na čele vývoje a že výsledky ze zemí jiných kulturních zvyklostí představují data v konkrétním bodu přechodové fáze,
  • nejsou vyčleněny potřebné finanční prostředky pro rozsáhlejší a kvalifikovanější výzkum - v rámci představy, že "nám stačí ty výsledky, které máme" a "že jsou potřebnější věci, na které nemáme" se výzkum současného rozložení populace z hlediska laterality přesouvá na laickou úroveň individuálně prováděných průzkumů na úrovni bakalářských a diplomových prací a roztroušených bodových průzkumů jednotlivců; zároveň je otázkou, zda jsou skutečně takové fin. prostředky žádány správnou cestou na správných místech,
  • legislativní obtíže - přijetím zákona o ochraně osobních dat (Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů) značně zkomplikoval přístup k již získaným datům i k provádění průzkumů zejména u školní mládeže, protože ke sbírání dat je potřeba souhlasu zákonného zástupce nebo osoby zletilé,
  • organizační obtíže - z tohoto důvodu a celé řady jiných nejsou často ochotni ředitelé škol a dalších zařízeních povolit průzkumy na půdě školského zařízení i pro neochotu učitelů, kterým průzkumníci musí vstupovat do vyučovacích hodin, aby si zajistili objektivitu dat pocházejících právě z výuky,
  • vyšší soustředěnost pedagogiky i veřejnosti na skupiny dětí, které mají mnohlem větší vzdělávací a výchovné problémy než leváci - společností vynaložené úsilí badatelů je směřováno jinam;
  • představa, že v oblasti zkoumání laterality a leváků je toho už dost vyřešeno a že to pro běžný provoz škol i rodin stačí,
  • problém výzkumu v otevřených a uzavřených statistických skupinách - pro stanovení procentuálního podílu nějakých sledovaných znaků musíme postupovat průzkumem v tzv. "uzavřených skupinách" - takovou uzavřenou skupinou jsou žáci jedné školy, ale vzhledem k zhruba 10% zastoupení počtu leváků v populaci je pak taková skupina poměrně malá - např. velká střední škola se 400 žáky "vyprodukuje" ke zkoumání kolem 40 leváků za předpokladu, že budou ochotni spolupracovat, stejně jako jejich rodiče, ředitel a ...; výzkumy v otevřených skupinách jsou sice zajímavým souborem dat (např. životní příběhy), ale zároveň nepoměřitelným,
  • "divoké průzkumy" - do informačně vyprázdněného prostoru vstupují různé "zaručené průzkumy", které mají upoutat pozornost konzumentů masových médií - velmi často právě maminek malých leváků a učitelů nižších stupňů škol, kteří potřebují získat rychlé a srozumitelné informace - jejich nedostatek pak dává prostor k přenášení polopravdivých až zavádějích informací, které je těžko korigovat právě proto, že nemají informační protiváhu; výsledky a závěry těchto "průzkumů" jsou většinou přejímány v rámci masových médií lavinovitě a kampaňovitě (srpen - den leváků; srpen a září - vstup dětí do prvních tříd a pobídka ke koupi kompenzačních pomůcek pro leváky ze strany výrobců a prodejců); samostatnou kapitolou jsou "divoké průzkumy" vzniklé většinou z otevřených statistických skupin nebo přenesením vlastnosti jednotlivců na celou skupinu typu "leváci umírají dříve, jsou lepšími matematiky, herci, tenisty, malíři apod.).

Při laickém stanovování laterality rodiči nebo učiteli MŠ a ZŠ si musíme uvědomit, že:

  • přestože nás lateralita dítěte zajímá a byli bychom rádi, kdyby bylo rozhodnuto co nejdříve, v žádném případě nesmíme na dítě vyvíjet tlak, aby se necítilo povinno nám vyhovět. Všechno má svůj čas a my dospělí jsme s dítětem proto, abychom mu byli oporou, rádci a v hledání mu pomohli – konečné rozhodnutí je jen na něm.dítě předškolního věku má tendenci silně experimentovat,
  • je jen na nás, abychom určili leváctví, nebo praváctví dítěte tak, aby o tom nevědělo, že je sledováno, protože chceme, aby se před námi projevovalo skutečně svobodně, čímž si zároveň vytvoříme lepší podmínky pro rychlejší stanovení laterality,
  • při vyhodnocování jednotlivých situací se musíme vžít do pocitů a záměrů dítěte a posoudit, která činnost vykonávaná jednou, nebo druhou rukou je pro dítě důležitější a náročnější. Pokud se dítě chystá na složitější práci, může si zatím ponechávat vedoucí ruku volnou, zatímco druhou rukou začíná vykonávat přípravné práce - to však není znak stranové nerozhodnosti,
  • při opakovaných testech musíme počítat s tím, že v následných opakovaných situacích se jejich provádění může měnit, protože opakováním si pohyb "sesedává" hledáním nejlepší, nejsnazší varianty a pak se ustaluje. Proto se může stát, že původní preference prvního pokusu a třeba i několika následujících se později opakováním dítěti už nemusí jevit jako výhodná - tak probíhá proces racionalizace pohybů směřující k úspoře energie a času,
  • musíme počítat i s tím, že pohybovou situaci člověk nemusí zvládnout intuitivně vhodně - celá řada lidí, leváků i praváků, si je vědoma, že "dělá něco přes ruku", aniž by k tomu měla logický důvod. Špatná nápodoba v dětství nebo chybné vedení ze strany rodiče nebo i učitele je prvotní zkušeností, která může člověku zůstat navždy,
  • leváci jsou velcí samouci z nutnosti, ale jsou také zvyklí si nacházet svá řešení i tam, kde to není potřeba - přesto, spíše právě proto na nich trvají, že si ho našli sami, a připadá jim jako nejvhodnější, i když to tak z hlediska funkčnosti ve skutečnosti nemusí být,
  • některé děti už nevědomky přijaly některé návyky druhé laterální skupiny a činnosti a zautomatizováním pohybů se v konkrétním pohybu staly obourukými, i když jejich celková lateralita se nezměnila,
  • přeučování laterality neexistuje, nelze přeučit vyhraněného leváka na praváka nebo vyhraněného praváka na leváka, protože vnitřní intuitivní preference končetin či smyslových orgánů je silnější než výchova - přesto některé jednotlivé pohyby nebo celý souhrnný pohyb lze přicvičit a zautomatizovat - lateralita se však nemění (např. u leváků hra na pravostranný hudební nástroj, rozjíždění se na kole, střelba ze zbraně, taneční kroky, pořadová cvičení, pracovní návyky spojené s ovládáním pravostranných nástrojů a přístrojů atd.).

18/5/2016

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz