Psaní u levorukých dětí...

František Synek byl, jak už bylo zmíněno v článcích o metodě psaní leváků, první pedagog, který upozorňoval, že metoda psaní leváků přejatá M. Sovákem není příliš vhodná. Tyto pochybnosti vyjadřuje v článku Psaní u levorukých dětí uveřejněném v Logopedickém sborníku z roku 1974 a později vznáší pochybnosti i ve své stěžejní publikaci, která se týká leváků a leváctví - v Záhadách levorukosti.

Zajímavé je, že se těmito vyslovenými výtkami na adresu dolní metody psaní celá leta vůbec nikdo nezabýval. Z hlediska problematiky psaní leváků je tento článek i z dnešního pohledu zásadní - je zajímavé, že se o něj z nějakých příčin často opírají zastánci dolního psaní ("Sovákova metoda"), i když zde jednoznačně zaznívá její zásadní kritika. Tento článek, který je uveřejněn pro praktické pedagogy i veřejnost jen ve velmi těžko dostupném zdroji, je, podle méhou soudu, nejvýstižnější popis problémů spojených se psaním leváků i praváků právě proto, že vychází ze skutečné znalosti z běžné praxe. Je škoda, že Synkova pozorování a myšlenky nebyly ostatními pedagogy zváženy a zapracovány do metodik nejen pro leváky, ale i pro praváky. Postřehy týkající se hygieny psaní a využití kuličkových tužek se k učitelům elementaristům nedostaly, a tak si je každý učitel musí v běžném denním školním životě řešit sám.

Fr. Synek zde vyslovuje pochybnosti o účinnosti a správnosti používané dolní metody psaní (Sovák, Skinner) a naznačuje, proč řada učitelů zatím není sjednocena s tím (rok 1974!), aby leváci psali levou rukou, protože: „Snad je to zaviněno také tím, že je opravdu velmi nesnadné naučit psát dítě levou rukou podle dosavadních metodik.“ (str. 169) a „Popsaný způsob psaní u leváků se nezdá být v praxi plně realizovatelný.“ (str. 195) a také „Veliká část dětí, píšících levou, si bohužel navykla držet pero "drápovitě". A přestože se zatím dosavadní metody zcela nezříká, podává vysvětlení, proč leváci takto odmítají psát: „Při této nežádoucí a všemi metodiky odmítané poloze ruky si dítě nerozmazává právě napsaný text. Většina ostatních leváků si při psaní jednak stíní a jednak rozmazávají napsané.“ (str. 200) - (všechno z roku 1974) Fr. Synek se snaží problému porozumět sám, a tak se zabývá otázkou pronace (ohyb paže, zápěstí) a jeho vliv na kvalitu písma, ale k vysvětlení toho, proč leváci odmítají dolní metodu psaní a proč se intuitivně přiklánějí k jinému způsobu psaní, se mu nakonec přes všechno úsilí dospět nepodařilo.

I později Fr. Synek upozorňuje, že publikovaná metoda psaní neodpovídá možnostem psaní levou rukou a ve své Záhadě levorukosti (1991, str. 162) říká: „Levorucí písaři jsou na tom podstatně hůř než pravorucí, protože jsou jim vnucovány některé zásady, které platily pro uvolněné sezení ve škamnách; metodici se rovněž obvykle mylně domnívají, že levoruké psaní je prostým odrazem psaní pravorukého.“ V rozhovoru pro nakladatelství Archart je jeho pohled ještě kritičtější: „Současné metodiky psaní levou rukou jsou nedokonalé, protože se stále opírají o poznatky z psaní pravorukého. Ty by nám snad posloužily, kdybychom učili děti psát zrcadlově ve směru zprava doleva – tak, jako to uskutečňoval Leonardo da Vinci. Základní chybou metodik psaní levou rukou je jejich „nápravný“ charakter. Přirozenou výchovnou metodu psaní levou rukou bude teprve třeba vypracovat. Prozatím se každý levoruký písař musí k nejčitelnějšímu a dostatečně rychlému písmu dopracovat sám. Ostatně pravorucí písaři na tom o mnoho lépe nejsou; ani u nich metodika psaní neudržela krok s technickým vývojem a není výzkumně prověřena.“ (odkaz na www)

Psaní u levorukých dětí  nejen zajímavý text, ale pravděpodobně pro dlouhé období zcela zásadní a je ho potřeba číst vskutku pozorně. Fr. Synek byl ve svém skepticizmu vůči "Sovákově" metodě psaní dolním způsobem v tehdejší době osamocen a vůči převažujícím zastáncům dolní metody v absolutní menšině, a tak se musíme učit číst i "mezi řádky", zde jsou alespoň některé myšlenky:

164. zaměření metodik psaní
169. "nesnadné naučit leváka psát podle dosavadních metodik"
171. levák - způsob psaní leváků v rozporu s požadavky dosavadních metodik
195. "drápovitý úchop"; popis dolní metody (Skinner) a pochybnost o funkčnosti této metody
196 - 197. Sovákovy ústupky od dolní metody, od vzoru písma a rezignace na některé parametry psaní vycházející z nefunkčnosti dolní metody
199. leváci nedodržují dolní metodu
200. "drápovité držení" a jeho výhody
204. kritika stanovení metody psaní podle praváků
205. úhel sklonu propisovačky při psaní na 60 stupňů

 

Text Psaní u levorukých dětí  je dnes velmi těžce dostupný, ale díky laskavosti rodiny Fr. Synka mi byl poskytnut v *.pdf:

Synek, František: Psaní u levorukých dětí a jeho problémy, Logopedický zborník 2 – 3, Východoslovenské vydavateľstvo, Košice, 1974, str. 163 - 207

 

Použitá literatura:

SYNEK, F. Psaní u levorukých dětí a jeho problémy. Logopedický zborník 2-3. Košice: Východoslovenské vydavateľstvo, 1974

SYNEK, F. Záhada levorukosti – Asymetrie u člověka. Praha : Horizont, 1991, ISBN 80-7012-054-1, str. 162

SYNEK, F. Na několik otázek týkajících se leváků a leváctví odpovídá autor knihy Záhady levorukosti František Synek. Dostupné na WWW:

 

20. 9. 2015

 

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz