Historie školního písma

Se zaváděním plošné gramotnosti v době průmyslové revoluce musely všechny vzdělávací systémy najít takové rukopisné písmo, které by se dalo snadno vyučovat i psát, a zároveň také přihlédnout i k dobově dostupným a cenově přijatelným psacím prostředkům i záznamovým materiálům. Tento proces neprobíhal nijak jednotně a tam, kde zázemí žáků neumožňovalo používat jednorázové materiály, jako je papír, inkoust a ocelové perko, výuka prvotní psaní ještě dlouho využívala břidlicových tabulek a křídy nebo tradičních dřevěných desek s voskem, do nichž se zápis vyrýval pisátkem a následně zahlazoval.

Přechod od husího brku se širokou špičkou k ocelovému perku s úzkou špičkou vedl v průběhu 19. století nejen k dalšímu zrychlení psaní, ale také i k zeštíhlení písma. Všechny tyto možnosti vedly k tomu, že se i v rámci dodržení principu jednotažného písma daly vytvořit různé od sebe odlišitelné podoby školního písma.

V době národního sebeuvědomění tak i naši vlastenci dostali do rukou nástroj, jak odlišit české národní prostředí od německého jinou podobou písma, a tím i svázat píšícího s národní příslušností. „Nejlépe by bylo, kdyby se česky psalo a tisklo ... latinskými literami...“ přál si už v roce 1808 ve své Ortografii české národní buditel F. J. Tomsa17.

Česká předloha tištěného, ale i rukopisného písma se v první polovině 19. století postupně a zcela záměrně vymaňovala z německého kurentu a v roce 1849 byla v českých školách zavedena vlastní národní podoba školního písma, která do první světové války sice ještě mnohokrát měnila svoji podobu18, ale která si stále udržovala svůj základní tvarový charakter.


Obr. 4.10 Ukázka školního písma z Knihy maličkých G. A. Lindnera z roku 188019; spodní pohled na ocelové perko s dlouhými nožičkami vsazené do násadky a s načerpanou kapičkou inkoustu.

Společenská potřeba dosažení celoplošné gramotnosti si však už mezi světovými válkami vynutila zásadní přetvoření školního písma směrem k jeho větší jednoduchosti. Takováto úprava školního písma byla provedena postupně v roce 1930 a 1932, na kterou po druhé světové válce navazovala další zjednodušení tvarů v roce 1954 i zatím poslední drobné úpravy v letech devadesátých. Hlavní charakter a tvary písmen však i přes jednotlivé dílčí úpravy zůstaly v našich školách už skoro po celé jedno století v podstatě stejné, protože ze strany oficiálních školských orgánů, metodiků i většiny učitelů bylo a pořád je vnímáno jako dlouhodobý rozumný kompromis společenských možností, potřeb i materiálních podmínek.

Nový vzor školního písma z počátku třicátých let minulého století byl a je ve srovnání s předchozími krasopisnými předlohami 19. století úspornější v tazích, zcela mu chybí kaligrafická ornamentálnost, stínování přítlakem a je celkově jednodušší.

Tím, že opustil značnou část okrasných prvků, přinesl snadnější osvojení psaní, důslednější spojitost písmen snížila počet rozjezdů, rychlosti psaní i namáčení do kalamáře. Nové písmo nutně posunulo i měřítko, co je vzorem úhlednosti a krásy, což část tehdejší starší generace přes všechny jeho výhody často vnímala s nelibostí a jako ústup k horší kvalitě písemného projevu.

Přes všechny nedostatky již zmíněného převodu tištěného písma v rukopisné spojité, jako jsou zejména příliš složité nebo nezvyklé tvary velkých i malých písmen (H, G, I, S, Y; y, f a k) a dlouhých horních i spodních kliček (j, y), se jej naučily používat celé generace dětí. Vždy bylo a je jen otázkou času a úsilí jak se ho naučit číst i psát – přesto ve srovnání s nespojitými rukopisnými písmy je celkově tvarově mnohem složitější, při psaní vyžaduje jemnější pohyby ruky, a tím delší dobu přípravy na jeho osvojení a zároveň zavádí dvojí optické prostředí tištěného písma pro čtení a od něj odvozeného odlišně vypadajícího písma rukopisného.


Obr. 4.11 Zjednodušená psací latinka, zavedená ministerským výnosem 148 389-I ze dne 7. prosince 1932 a vzor školního písma z doby vydání Pencovy Metodiky psaní v roce 195820.

Podoba našeho spojitého školního písma se téměř nemění - poznáte, čím se odlišuje písmo z roku 1967 od dnešního?

Obr. 4.14 Ukázka školního písma ze Slabikáře pro 1. třídu z roku 1967 a současný vzor psaného spojitého písma z Písanky pro 2. třídu základní školy z roku 200021.

Zlom v novodobém vývoji našeho školního písma přinesla grafička Radana Lencová (*1975), která na toto téma dokončila v roce 2005 svou doktorskou práci a v následujících letech představila české veřejnosti návrh nespojitého písma Comenia Script46, který otevřel novou kapitolu ve vývoji našeho školního písma, protože toto písmo je nespojité. O problematice nespojitého písma si však můžete přečíst  následující podkapitoly .

 

Zdroj: Boj o špetku ..., str. 94-95, 98, 109; odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz