Plnicí pera (tradiční psací prostřek - přechodový)

Za nejvhodnější psací prostředek pro psaní spojitého písma je dnes považováno plnicí pero, které svými vlastnostmi předčilo používání ocelového perka. Vzhledem k tomu, že současná podoba spojitého/jednotažného školního písma se vyvinula ruku v ruce s psacími prostředky v linii husí brk - ocelové perko - plnicí pero, je jednoznačně pro psaní tohoto písma nejvhodnější. Vzhledem k tomu, že plnicí pera jsou dnes opatřena na hrotu návarkem ("kuličkou") z tvrdokovu, umožňují psát, na rozdíl od ocelového perka, z různých úhlů i pod různými náklony. To pak vede písaře k tomu, že návyky z používání kuličkové tužky přenášejí právě na takováto pera - nejvíce se to pak projevuje na celé škále modifikovaných úchopů.

Plnicí pero je vynález poměrně starý, první zmínky o principu spouštění inkoustu ze zásobníku pocházejí prý už ze 17. století, konstruktérem moderního plnicího pera byl Američan Lewis E. Waterman, který si v roce 1884 nechal patentovat nový kapilární systém spouštění inkoustu, jeho firma v New Yorku vyráběla kolem přelomu století až 340 000 plnicích per ročně. Výroba plnicích per se rozvinula i v Evropě už před první světovou válkou, ale běžně se začalo pero používat až po ní, byť v našich školách se ještě v 50. a někde i v 60. letech používalo k nácviku pero ocelové s násadkou.

V současné době se objevují v nabídkách výrobců per různé typy plnicích per "pro leváky" - i mezi samotnými výrobci však panuje značný chaos, co je vlastně co, který se přenáší mezi učitele, rodiče a žáky. Ne každé plnicí pero označené písmenem L nebo Left je pro konkrétní leváky skutečně vhodné, protože leváci s horním způsobem psaní potřebují pero určené pravákům, o čemž pojednává následující kapitola.

Je příznačné, že plnicí pero je v dnešní uspěchané době, kdy jsme zvyklí na výrobky jednorázové spotřeby, vnímáno jako něco zastaralého, dřevního, ale opak je pravdou. Žádný jiný psací prostředek totiž nedokázal nahradit největší výhody plnicího pera a dnešní výrobci jsou si toho dobře vědomi a snaží se zkřížit výhody plnicího pera a kuličkové tužky či fixu. Jestli se daří dobré vlastnosti jednoho i druhého využít současně, můžeme v denním životě nakonec posoudit sami.

Možná budete namítat, že plnicí pero jste opustili právě proto, že jste měli od inkoustu prsty věčně zamazané, a také proto, že se musí myslet na to, kdy inkoust doplnit, a že pera jsou ve srovnání s kuličkovými tužkami dražší. Hodně žáků nechce psát plnicím perem také proto, že se o něj musí starat, když se nezavře, zasychá – to jsou alespoň hlavní argumenty, které lze slýchat, a možná byste našli ještě spoustu dalších. Ve všem můžete mít pravdu, přesto je zajímavé, že v běžné školní praxi na středních školách píše tolik leváků jako praváků právě plnicím perem, což je zajímavé, protože leváků je desetkrát méně. Pokud se leváků budete dotazovat, proč plnicím perem píší, nejspíše vám jednoduše odpoví, že se jim tak lépe píše, a tak odpoví i praváci. Zajímavé je, že někteří žáci se k plnicímu peru vracejí oklikou přes několikaleté zkušenosti s jinými psacími prostředky; snad je to tím, že na středních školách se píše mnohem více a že kvalitní plnicí pero je psaní vstřícné.

V čem tedy spočívá kouzlo plnicího pera? Právě v tom, že zanechává sytou stopu a po papíře klouže zlehka. Hrot plnicího pera na rozdíl od ocelového perka je na špičce opatřen kuličkou z tvrdokovu, která velmi dobře klouže po kapičce inkoustu. Jak známo, kapaliny snižují tření, na pero není při psaní potřeba tlačit, stopa je navíc v šířce i délce vyrovnaná a dobře viditelná. Ruka je tím lehčí, méně se při psaní namáhá, což je výhodné zvlášť u leváků, kteří jsou v systému pravorukého písma v přirozené nevýhodě.

A jak je to s tím pověrečným rozmazáváním právě napsaného textu? Nu, v první či druhé třídě není všechno bez chyb, vždyť se učíme, ale učíme se přece pro celý život! Ve vyšších třídách základních škol a na škole střední však už rozmazané texty nenajdete a také nepoznáte, jestli plnicím perem psal levák nebo pravák. Plnicí pero vyhovuje především horním - drápalům, protože si přes právě napsaný text vzápětí nejedou hřbetem ruky, a když rukou posouvají, inkoust už je dávno suchý.

Jaké plnicí pero koupit?

Na trhu je dnes obrovský výběr plnicích per – na jedné straně luxusní výrobky s celoživotní zárukou, na straně druhé levná školní pera, u nichž si výrobci konkurují hlavně co nejnižší cenou, která se samozřejmě na kvalitě projeví. Je potřeba vědět, že plnicí pera jsou v zásadě dvojího typu: tzv. podpisová pera – bohatě vyzdobená, často silná a těžká, určená k tomu, abychom je při významné příležitosti vzali do ruky a podepsali se nebo napsali pouze krátký text za přítomnosti diváků a fotografů.

Podpisové pero (50 gramů), pero ke psaní  pro větší ruku (20 gramů) a pero školní (10 gramů) – zváženo i s uzavírátkem, které prodlužuje násadku

Podpisová pera přesto není možno považovat taková pera jen za projev snobství nebo jako touhu ohromit své okolí drahou věcí, protože stejně jako ke slavnostní příležitosti svatby, návštěvy divadla nebo jiné sváteční události se i slavnostně oblékneme, tak si stejnou měrou můžeme psaní skutečně užít kvalitně provedeným plnicím perem. Taková pera se dnes dají koupit v příslušných kamenných prodejnách nebo je koupit z nabídky firem, které je nabízejí třeba přes internetový obchod, čímž zase snižují náklady na prodej, což se nakonec objeví i v koncové ceně. Kdo se o plnicí pera zajímá, ví, že tu jsou tradiční výrobci (Parker, Waterman), ale o to zajímavější jsou malé firmy vedené nadšenci pro věc, které vyrábějí pera soustružením z kvalitních dřev, domácích i cizokrajných. Každý kus takového plnicího pera je sám sobě originálem nejen řemeslným kusovým zpracováním, ale především pro neopakovatelnost použitého kusu dřeva starého třeba i několik tisíc let.

Dřevěná plnicí pera české firmy Wood-factory (Filip Štěpnička a Jakub Hrubý) jsou vyrobena z domácích i exotických dřev (desert ironwood vlevo - dřevo olivovníku s výjimečnou kresbou vpravo).

Druhý typ per jsou pera k souvislému a dlouhodobému psaní – tato pera jsou ergonomicky řešená, bez zbytečných výstupků, které by při psaní překážely, z přiměřeně těžkých materiálů a zároveň odolných proti agresivním látkám, které jsou součástí lidského potu, většinou tedy z plastů nebo nerezové oceli či jiných kovů. Zvláštní kategorií těchto per jsou tzv. pera školní, která nebývají většinou příliš kvalitní – výrobce i rodič snad předpokládají, že s nimi žák překlene povinné období při nácviku psaní, a tomu odpovídá i cena. Bohužel, velmi často si  na základě takových zkušeností děti, rodiče i samotní učitelé vytvářejí názory na psaní inkoustem. Rodiče koupí pero, aby udělali radost paní učitelce, a výrobci vyrobí pero, aby udělali radost rodičům co nejnižší cenou – použité materiály, způsob zpracování a inkoust pak ve skutečnosti neumožní, aby pero vůbec psalo. Kruh je uzavřen. Je to stejné, jako když někdo dítěti koupí gumový míč a předpokládá, že se s ním prokope až do fotbalové reprezentace.

Budeme dbát na to, aby pero bylo osazeno kvalitním hrotem s navařenou kuličkou z tvrdého materiálu, která je nejčastěji z oceli s příměsí iridia nebo přímo z iridia, což bývá na hrotu pera nebo na jiných místech většinou i vyraženo. Tyto hroty nemusejí být nutně jen u drahých per - velmi často se cena neodvíjí od kvality hrotu, ale především od provedení násadky, zavírátka, balení a celkového designu.

Detailní fotografie návarku z iridia na hrotu kvalitního plnicích pera - na první pohled je zřejmé, že je osově souměrné, tedy použitelné pro všechny.

U kvalitnějších hrotů bývá značena i šířka stopy: XF – extra fine/velmi slabá čára, F – fine/slabá, M – medium/střední, B – bold/silná čára. Vybereme raději střední šířku stopy, takovýto hrot není náchylný k ohnutí nožiček, zvláště pokud máme trochu těžší ruku. Pero s hrotem vytvarovanými lisováním z jednoho kusu plechu z tohoto důvodu raději nekoupíme vůbec.

Dvě místa, kde lze obvykle najít značení hrotu; ukázka hrotů s kuličkou z tvrdokovu.

Pro dlouhodobé psaní vybereme také vhodnou délku pera, tedy násadky – pero nesmí svým koncem zapadnout do prohlubně mezi palcem a ukazováčkem, při psaní se násadka mírně pohybuje po hraně ukazováčku, a jakmile by se konec násadky ocitnul v prohlubni, omezoval by plynulé psaní. Takže raději zvolíme pero s delší násadkou, krátké násadky pořídíme slečnám do kabelky. Jestli je násadka a krytka plnicího pera vyrobena z plastu nebo z kovu, v našem případě nehraje roli, záleží jen na našem vkusu a také na našich finančních možnostech.

Hrot plnicího pera z ocelového plechu - hrot je pouze vytvarován lisováním.

Co ovšem nesmíme určitě zanedbat, je vybavit se opravdu kvalitním inkoustem. Myslím, že právě na inkoustu není dobré šetřit – nekvalitní inkoust totiž zasychá v peru rychleji, než je obvyklé, vytváří krystalky, které brání stékání inkoustu. V nejhorším případě zaslepí kapilární systém spouštění inkoustu a rozepsat takové plnicí pero je někdy úkol přímo nadlidský, trpí při něm nejen hrot, na který pak zbytečně tlačíme a u něhož ohneme třeba i nožičky, ale trpíme i my.

Není proto výjimkou, že takovýmto inkoustem zničíte i velmi dobré pero, a tak si vybereme značkové cartridge (u nás zvané většinou bombičky), a vůbec nejlepší je, když zakoupíme lahvičku skutečně značkového inkoustu a vkládací píst, pokud už není součástí výbavy. Po čase zjistíme, že i přes zdánlivě velkou počáteční cenu takové lahvičky inkoustu je provoz plnicího pera plněného kvalitním inkoustem levnější než kupovat nová pera nebo jednorázové psací prostředky a že nám lahvička vydrží dlouhou dobu, přestože píšeme takřka denně. A tak, i když po několika dnech či týdnech otevřeme plnicí pero, můžeme se těšit, že si psaní skutečně užijeme. A tak platí, že sebekvalitnější značkové plnicí pero levným inkoustem nakonec stejně zničíme, ale s dobrým inkoustem budeme psát školním perem mnoho let.

Plnicí pero s navařenou iridiovou kuličkou na hrotu

Každý, kdo často píše svým plnicím perem, po nějaké době "sepíše" jeho hrot podle toho, jak a pod jakým pootočením a náklonem pero drží. Proto se nedoporučuje, aby jedním perem psalo více lidí - plnicí pero je věc skutečně osobní.  Noční můrou všech majitelů dobře rozepsaného plnicího pera je jeho ztráta, ale to už je spíše téma na fejeton nebo povídku.

Pro pokusy se psaním, pro vytváření kaligrafického písma si můžeme z levnějšího plnicího pera snadno doma vyrobit pero s plochým hrotem, které zanechává širokou stopu. Na obyčejném kuchyňském brousku z karborunda postupně pod vodou ubrousíme špičku a po krajích mírně otupíme hrany. Pak můžeme takovým plnicím perem se standardním inkoustem psát široké kaligraficky stínované čáry.

květen 2020