Přeučování, nebo přiučování?

I dnes, kdy je problematika leváctví zkoumána systematičtěji více než půlstoletí, toho o levácích mnoho nevíme. Je to možná i tím, že nejviditelnější problémy leváků spojené především s přiučováním leváků při psaní na pravou ruku jsou v současné době známy, popsány a už i v běžném životě ve školách zažity a z větší části alespoň na první pohled vyřešeny. Zájem pedagogů, psychologů, neuropsychologů a také výzkumných institucí tím byl odkloněn ke skupinám jiným, jejichž začlenění do společnosti a do běžného života je složitější, náročnější a viditelnější.

Můžeme být jenom rádi, že u nás je už alespoň od osmdesátých let minulého století v obecném povědomí zažita informace o tom, že leváci se nemají převádět při psaní z levé ruky na pravou. Dokonce se i obecně ví, že je to ve školách zakázáno a že ani rodiče, ani učitelé to po dítěti levákovi nesmí chtít. Nejpotěšitelnější fakt je i to, že zprávy o násilném převádění leváků při psaní levou ruku, jsou skutečně jen ojedinělé.

*

Vzhledem k tomu, že zkoumání leváctví probíhalo a probíhá roztroušeně, do problematiky vstoupila řada pojmů, které nebyly veřejností dobře pochopeny a z dnešního pohledu překonány.

V oblasti nauky o psaní česká pedagogická literatura pracuje velmi často s pojmy přeučování, přeučovat a přeučený levák. Sloveso přeučit se vloudilo do našeho pedagogického slovníku ve významu „někoho přetvořit, předělat, změnit ho v základech“, což však vůbec neodpovídá tomu, že dědičný levák je a vždycky bude levákem, i kdyby musel z nějakých důvodů vykonávat všechno rukou pravou, což v opačné poloze platí i pro praváky. Leváctví a praváctví je totiž součástí mnohem hlubších rovin naší osobnosti než těch, které se dají výchovou a sebevětší vůlí od základů změnit, navíc Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a další jazykové příručky prostě takové slovo neznají. Tento pojmoslovný posun pravděpodobně spustil pojem nepřecvičovaný a přecvičovaný levák, který použil prof. Miloš Sovák ve své první popularizační příručce Výchova leváků v rodině (1958) a který se objevil i ve Věstníku tehdejšího ministerstva školství z roku 19678, i když v jiných pracích používá i pojem přicvičit9. Fr. Synek už na začátku let sedmdesátých používal především formulaci převádění leváků na ruku pravou při psaní, popř. přecvičení, přeorientovaní leváci10, ale skutečně jazykově patřičné je pro tuto situaci používat pojem přiučit, který jak říká slovník, znamená naučit něco navíc nebo dodatečně“, například „přiučit dítě lepším způsobům nebo přiučit se něčemu novému“11. Jinými slovy řečeno, že k tomu, co už je, je přidáno něco nového, a tedy že levák nemůže být ve svém leváctví přetvořen, ale v některých činnostech se může naučit používat pravou ruku.

Možná se tento jazykový spor zdá na první pohled malicherný, ale z hlediska leváků a sinistrologie je zásadní, neboť respektuje nejen realitu, ale zároveň potvr-zuje nárok být levákem, a u praváků samozřejmě i pravákem. V určitých situacích tedy jedni i druzí mohou, a někdy dokonce i musí vykonávat některé činnosti druhou rukou, popřípadě nohou či jiným laterálním orgánem včetně celkové koordinace pohybů. Poznání těchto činností, okolnosti jejich výběru a správné volby i metodiky nácviku je právě předmětem sinistrologie a sinistropedie.

Zdroj: Boj o špetku ..., str. 130-131, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020



 

TOPlist

Kontakt

Mgr. Ivo Vodička Marie Majerové 1824/1
Litoměřice
412 01
+420 721 678 920

počítadla návštěv byla aktivována 10. dubna 2015
ivovodicka@seznam.cz