Pravák a psaní

Možná že si právě v tomto okamžiku říkáte, proč se webové stránky věnované levákům zabývají praváky - odpověď je jednoduchá, pokud chceme pochopit, jak píší leváci, musíme se nejdříve podívat na to, jak vlastně píší praváci. Pro ně jsou totiž zvyklosti při psaní a písmo vymyšleny, lépe řečeno staletá evropská zkušenost se psaním vtiskla pravákům některé zásady, které se dědí z generace na generaci. Vedle tradiční výuky profesionálních písařů pro církevní a státní instituce se v 19. století začala rozvíjet i druhá větev předávání znalosti psaní, která postupně opouštěla profesionální krasopis a která se zaměřila na to, aby byl vytvořen takový systém rukopisného psaní, který je vhodný pro širokou populaci. Cílem takto nově pojaté písařské gramotnosti, kterou musí zvládnout co největší množství lidí za co nejkratší dobu, je i to, že znalost psát si člověk musí udržet po celý život. Tomu se pak při tvorbě školního písma, zásad psaní a metodě psaní muselo leccos podřídit.

Při zkoumání tématiky mě překvapilo, že víc informací směřuje k tvarovosti a konstrukci písma (o historii písma psaného i tištěného je poměrně mnoho, takže se dozvíme, kteří výtvarníci/malíři/písmomalíři zkonsturovali a zavedli jaké písmo), ale o samotném procesu psaní se toho z odborné literatury mnoho nedozvíme. Informace se velmi často zastaví na mrtvém bodu argumentace, že to tak prostě je. V této oblasti si totiž sami učitelé předávají znalosti prakticky z osoby na osobu a podobnou zvykovou cestou přenášejí tyto své zkušenosti na své žáky. Samozřejmě existují příručky, které popisují, jak se má správně psát, ale málokdy vysvětlují, proč je to tak dobré, praktické a správné. K takové nejznámější a dosud nejhojněji využívané publikaci v této oblasti patří bezesporu Metodika psaní Václava Pence (1958) tištěná v různých vydáních, z které vychází česká metodika psaní už polovinu století.

Vzhledem k tomu, že jsem chtěl prozkoumat větší či menší vhodnost či nevhodnost různých způsobů psaní leváků, musel jsem z tohoto pohledu najít záchytné body v podstatě pravákova psaní a písma, kterým leváci jsou tak jako tak nuceni psát, a tím jsem se mimoděk dostal k některým jiným pohledům na samotný proces psaní, než obvykle vidí praváci. Nakonec právě tomu je věnováno několik samostatných kapitol v mé nové publikaci Boj o špetku ...

Je celkem paradoxní, že právě proto, abych mohl nově dokončit celou tématiku psaní leváků, musel jsem nejvíce práce věnovat právě zkoumání toho, jak píší praváci. Tak se stalo, že tato moje nová práce je z dvou třetin o obecných záležitostech psaní a o pravácích.

Následující podkapitoly jo psaní praváků budou členěny v souladu s pojetím Boje o špetku, a tak nejpve připomeneme koncept funkčního systému psaní, úlohu psacích prostředků na úchopy a nakonec na samotné písmo.

Václav Penc: Metodika psaní – Prozatímní učebnice pro pedagogické fakulty, s různými variantami titulu vydáváno v letech 1958 až 1968 v SPN Praha

duben 2020