Litoměřické

Jako studenti učitelství jsme kdysi vandrem putovali po Slovácku a navečer jsme zakotvili v jakési vesnici v hospodě. Místní byli vlídní a dovolili nám přespat pod širákem v obecním sadu za to, že zahrajeme nějaké české písničky. Začali jsme hrát a zpívat, co jsme uměli a na co jsme byli zvyklí – něco z Osvobozeného, Semaforu, z trampských a folku a také něco z českého popíku. Místní ale spokojeni nebyli – že prý určitě nechtějí „ty z rádia“, ale lidové písničky z Čech, ale hlavně ty, odkud jsme, a že se navíc budeme ve zpívání střídat. Zazpívali jsme „Zahrajte mi mou“ a pak už jen koukali, rozpačitě lovili z paměti alespoň nějaké z jižních a západních Čech a bylo nám trapně. Tak takhle nám to, „Pražákům“, jak nám říkali, i když jsme marně znovu a znovu vysvětlovali, že žádní Pražáci nejsme, prostě a jasně nandali. Po letech jsem se ocitl ve stejné situaci znovu - byli jsme s naší swingovou kapelou pozváni, abychom zahráli na litoměřické vinařské slavnosti. Chtěli jsme náš program zpestřit nějakou českou písní o víně. A víte, co nás překvapilo? Prostě to, že českých písní o víně je jako šafránu. A přestože Litoměřice jsou od nejstarších dob jednou z tradičních kulturních oblastí, a to nejen vinařskou a chmelařskou, o Litoměřicích a jejich nejbližším okolí skoro žádné písničky nejsou. Proč se tedy o něco alespoň nepokusit?

A tak jsou tady písničky, které jsou určeny především dětem 1. stupně základní školy, jejich učitelům a všem, kteří si chtějí zazpívat k "Litoměřické" další písničky, které se tématicky vztahují k našemu městu a okolí.

Zpěvníček v *.pdf k vytištění jako booklet (brožuru) ve formátu A5 je možno stáhnout zde přes tuto ikonu a tytéž písničky jsou ještě připraveny na jednom listu A4; k tomu jsou ještě navíc připraveny hudební soubory v *.mid k nácviku písně.

• 01. Káča z Litoměřic
• 02. Jakpak se vdám
• 03. Nepospíchej, nepředbíhej
• 04. Doksanský klášter
• 05. Já chci jen takovou
• 06. Kvítečky na potoce
• 07. To naše pivečko
• 08. Litoměřická vánoční
• 09. Terezínští huláni
• 10. Vinobraní u Lovosic
• 11. Litoměřická / Zahrajte mi mou

Někdo se mě ptal, jestli mi nevadí, že nějaká z těchto písniček se bude zpívat trochu jinak, než jsem ji napsal. Co na to říct? Nikdo přece nemůže počítat s tím, že písnička, která doputuje mezi lidi pouze prostřednictvím zpěvníčku, zůstane taková, jak byla napsána. Vždyť písnička je jako voda, která neteče přímo, ale neustále směr mění – tu se rozlévá doširoka, tu obtéká překážky, aby si svou cestu našla. Tak i písnička si musí najít svou cestu a autor nesmí být pohoršen tím, že se na ní může něco změnit. A když si písnička k lidem cestu najde a lidé ji zpívají, je vlastně doma, mezi svými – co komu vyčítat? Jen se těšit z toho, jak dobře to vlastně dopadlo!