Hranice mezi LD a LH

V současné době, kdy děti i dospělí píší převážně kuličkovými psacími prostředky, došlo u leváků k prolínání dvou základních metod psaní - horní metodou psanou ve spojení s novými psacími prostředky a novými úchopy, které právě tyto nové psací prostředky umí využít tak, aby docílili tahu při co nejpohodlnější pozici ruky a předloktí.

Od samého počátku psaní levou rukou museli leváci řešit, jak do písma vidět a jak co nejvíce využít psaní tahem. Při psaní kuličkovými psacími prostředky a linery jim však přibyl ještě další úkol, a to zajistit potřebný provozní náklon psacího prostředku. Právě ro dosažení vyššího náklonu kuličkového psacího prostředku je potřeba přitáhnout prsty a většina leváků přišla na to, že je zároveň možné je pootočit tak, aby psaly co nejvíce shora až proti sobě, protože tím se odkryje pohled na hrot přes přečnívající palec. Leváci tak stáčejí psací prostředek o mnoho dále ve směru „proti sobě“, než to dělají praváci.

Podíváme-li se na grafické znázornění pootočení psacího prostředku v rukou leváků, zjistíme, že těžiště výskytu je o mnoho vyšší než u praváků. Jinými slovy, leváci otáčejí psací prostředek směrem od sebe v mnohem vyšším úhlu než praváci.

 
Znázornění směrové orientace použitého školního rolleru ve Výzkumu 2015 u 24 leváků (16 modifikovaných špetkových úchopů, 66,7 %, a 8 palcových, 33,3 %).
 

Kudy vede hranice mezi dolním a horním psaním (downwriting; overwriting) při použití kuličkových psacích prostředků a linerů?

Nejdůležitější není samotné pootočení papíru, poloha a ohnutí ruky či směr předloktí vzhledem k písmu, ale orientace psacího prostředku! Určujícím dělítkem mezi dolním a horním psaním není tedy prostá poloha předloktí a ruky, ale směrová orientace kuličkové tužky, z níž je psaní vedeno a kterou se najíždí do písma.

Nové psací prostředky v kombinaci s novými úchopy totiž levákům umožnily provést zásadní posun – ruku nechat kvůli pohodlnějšímu přístupu najíždět zdola, z levé strany nebo i shora – ale teprve podle směru vedení psacího prostředku je možno rozlišit, kdy dolní psaní postupně přechází v horní. Touto pomyslnou hranicí je prostý východní směr, tedy 270°: co vede pod něj, přechází stále více k dolnímu psaní; v pásmu nad ním, horní sílí s tím, co je nad něj.

Tradiční psací prostředky směřovaly spíše k jedné osvědčené a léty prověřené pozici psaní typické pro praváky, ale i pro leváky, avšak v nových podmínkách se už tento řetězec nechová jako jeden neměnný celek, protože dnešním levákům i pravákům dává kuličková tužka mnohem více možností než kdysi. Svými konstrukčními vlastnostmi mnohem vytvořila mnohem větší spektrum ve vedení tahů, a umožnila tím vznik řady nových úchopů, poloh ruky a předloktí i nastavení ostatních parametrů psaní.

 
Typická pozice psaní kuličkovou tužkou shora bez vybočení ramene a horní pozice psaní s nájezdem v pásmu mírně nad hranicí pro rozlišení horního a dolního psaní.
 
Dnešní situace v psaní – levák i pravák píše stejným modifikovaným úchopem ze stejné pozice.
 

Při zkoumání psaní dospělých leváků je velmi obtížné dohledat, jakou cestou jednotliví leváci dospěli k svému osobitému systému psaní. Přesto lze alespoň orientačně bývalou situaci snažit pochopit především na základě interpretací současného stavu, provázanosti některých parametrů psaní, dobových metodických tendencí a vzpomínek leváků i učitelů – že to je těžké, je samozřejmé.

 
Typická pozice psaní kuličkovou tužkou shora bez vybočení ramene a horní pozice psaní s nájezdem v pásmu mírně nad hranicí pro rozlišení horního a dolního psaní.
Pootočení papíru vpravo naznačuje počáteční výuku psaní dolní metodou, úchop propisovačky „s palcem přes“ umožňuje nájezd psacího prostředku tak, aby bylo vidět do písma, a menší hybnost prstů kompenzuje pohyb zápěstí, z něhož vychází mírně přepadávající písmo.
 
 
Zdroj: Boj o špetku ..., str. 166-169, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020