Levák a psaní - jak leváci skutečně píší?

„Všechny tyto zkušenosti jasně ukazují, že správná výchova levorukých dětí chrání před neobratností, poruchami řeči i rozumového vývoje, i před vadami povahovými. Je zde tedy víc než dost důvodů, abychom se uvarovali levoruké děti nesprávnou výchovou pokřivit.“ (Miloš Sovák, Výchova leváků v rodině, 1961)

V běžné školní praxi na střední škole jsem za celých více než třicet let svého působení nezaznamenal, že by mezi výkony leváků a praváků byl z hlediska rychlosti psaní a úpravy rukopisu nějaký rozdíl. Jako učitel češtiny a dalších předmětů, kde se hodně píše, opravuji mnoho studentských prací a nedá se říci, že by leváci měli horší rukopis než praváci. Stejně tak jsem nezaznamenal, že by si leváci při diktování nebo opisu textu vynucovali zvláštní tempo nebo nějaký odlišný způsob práce.

Před patnácti lety, kdy jsem se leváky začal vážně zabývat, mě zarazil zřetelný rozpor mezi počtem leváků, kteří píší oficiálně doporučovaným dolním způsobem, a počtem těch leváků, kteří píší zavrhovaným horním způsobem psaní. Jako levák jsem vždycky kolem sebe totiž měl leváky, kteří psali rukou stočenou nad řádkem, a mně vždycky připadalo, že to tak je správně, protože tak jsem psal i já.

Jak velké bylo mé překvapení, když mi mé kolegyně speciální pedagožky u maturit z pedagogiky vysvětlily, že psát z horní pozice je zásadně nesprávné, protože leváci přece mají psát v opačné stranové pozici vzhledem k pravákům. Když jsem se ale ptal, proč to tak má být, když takhle žádný levák prostě nikdy nepíše, odkázaly mě na naši českou odbornou literaturu. Když jsem ji shromáždil a prostudoval, nikde jsem nenašel to, co mě zajímalo nejvíce.

Barack Obama, prezident USA v letech 2009-2017, je typický horní levák.

Všichni autoři učebnic se odkazovali jeden na druhého a všechny odkazy se sbíhaly u prací Miloše Sováka z počátku šedesátých let. Ani ten však ale také nic nevysvětluje, nezdůvodňuje, a navíc ani neříká, kde k pojetí psaní leváků jako logoped přišel. Nakonec se mi potvrdilo to, co jsem začal pomalu, ale jistě tušit - k této koncepci psaní leváků se jako původce nikdo nehlásí a že vlastně spadla z nebe jako meteor. Přesto si ji všichni speciální pedagogové předávají z generace na generaci, aniž vědí, proč ano, či proč ne, a tak nakonec celá pedagogická věda v této oblasti spíše připomíná lidovou pohádku o kohoutkovi a slepičce, která se odehrává za humny Kocourkova.

My učitelé středních škol se už otázkou správných či nesprávných návyků při psaní nezabýváme, protože odnaučovat a následně přeučovat někoho v tomto věku je nesmírně obtížné a navíc to vyžaduje ochotu a aktivitu především ze strany už dospělého člověka. Tvar písma a charakter písemného projevu se totiž mezitím stal nedílnou součástí jeho sebeidentifikace, takříkajíc jeho tváří, a protože takhle píše vlastně odjakživa, žádné těžkosti mu to nepřináší, což je z pohledu dospělého pravda, protože jinak by to už dávno řešil. A právě proto jsem se dotazoval svých známých, kteří učí děti psát, jak to vlastně s výukou psaní u malých leváků je - dostal jsem ale tolik rozporuplných informací, že mi z toho šla hlava kolem. Velká část učitelů totiž postupně zjistila, že přestože jsou malí leváci vedeni metodu dolního psaní, jakmile povolí systematický tlak při prvotní výuce psaní, velmi rychle stejně přecházejí k nějakému jinému způsobu psaní. A tak někteří učitelé po letitých zkušenostech nechají psát leváky rovnou tak, jak to leváci sami určí, tedy většinou tak, jak jsou už z předškolního období zvyklí, a tak pokud leváci dosahují stejných výsledků v psaní jako jejich spolužáci praváci, učitelé se jejich psaním vůbec nezabývají. Kdo pak nakonec koho vychovává? Musím říci, že i já jsem takhle prošel nácvikem psaní ve školním roce 1968/1969, když už leváci měli oficiálně psát levou rukou, ale učitelé tak nějak nevěděli jak do toho - z dnešního pohledu musím říci zaplaťpánbůh. Jenže takhle se věda prostě nedělá.

Na reklamní fotografii firmy Stabilo, která nabízí pro nácvik psaní speciálně tvarované rollery pro praváky a leváky, vidíme holčičku, která píše zcela zřetelně z horní pozice. Je to špatně, nebo ne?

Podíváme-li se do odborné literatury o psaní leváků, skutečných údajů mnoho nedostaneme, spíše by se dalo říci, že v zásadě nedostaneme žádné. Mezi dospělejšími a dospělými leváky zcela výjimečně objevíte nějakého leváka, který píše právě tou jedinou metodiky uznávanou metodou dolního psaní. A nějaká vysvětlení? Zapomeňte a neptejte se, to se přece v pedagogice nedělá! Ale právě proto, že nejsem oborový specialista pedagog, jsem zvyklý se ptát a otázek není málo:

• jak je možné, že šedesát let se postupuje podle pedagogické metody, která se evidentně zcela míjí se skutečným životem?
• jak je možné, že i přes všechnu vědeckou a publikační činnost na vysokých školách a školských vědeckých ústavech, přes všechna metodická opatření, školení výchovných poradců škol, seminářů a školení pro učitele elementaristy, přes všechnu jejich práci a snažení nakonec většina leváků píše právě oním oficiální metodikou nejvíce zavrhovaným způsobem psaní?
• proč od roku 1967, kdy bylo převádění leváků na pravou ruku při psaní zakázáno a kdy už byla metodika dolního psaní leváků známa, ji učitelé nedokázali do praxe účinně prosadit?
• kolik učitelů 1. tříd dnes se ještě ve skutečnosti pokouší postupovat u leváků podle oficiální metodiky psaní, přestože leváci tuto metodu odmítají, a to od jejího samotného počátku zveřejnění na počátku šedesátých let?
• zabývá se někdo sledováním leváků v českých školách v různých typech škol, zabývá se někdo porovnáváním jejich grafomotorických schopností a praktických školních dovedností a výsledků s jejich vrstevníky praváky?
• sleduje někdo dlouhodobě, jakým způsobem píší praváci na základních a středních školách poté, když ze strany učitelů povoluje tlak na dodržování školní předlohy písma a zásad správného psaní?
• je vůbec možno říct, jaký způsob psaní u leváků je správný, když odborná literatura, metodikové, učitelé z tohoto předpokladu jen z tradice vycházejí, ale nevysvětlují, nezdůvodňují jej a nemají pro to žádná data?
• nemají náhodou učitelé elementaristé, kteří stojí u základních návyků spojených s psaním, nejen vnitřní pochybnosti k obecné platnosti oficiálních metodických postupů, ale už se přesvědčili, že prostě nefunguje, zkrátka je prostě špatná, proto dávají levákům možnost, aby si svoji cestu našli sami?

Ne, nebojte se, rozhodně učitelky mateřských škol a učitele prvního stupně nepodezírám z nedostatečného zájmu o leváky; z vlastní zkušenosti vím, že s leváky pracují intuitivně citlivě a s rodiči se domlouvají na tom, co je pro konkrétní dítě dobré a co není. Možná právě proto to není podle oficiálních metodik. Ale proč tedy nakonec leváci píší jinak, než jak by podle praváků psát měli? Vždyť i sám Miloš Sovák si už jako zakladatel metodiky psaní leváků hned v letech šedesátých ve svých pracích stěžuje, že leváci psaní z dolní pozice odmítají! Takže nakonec to malí leváci věděli hned od samého okamžiku, kdy jim praváci povolili psát levou rukou.
My však půjdeme cestou, v níž celé pojetí psaní leváků logicky zdůvodníme, a to na základě skutečného pozorování a dlouhodobě sbíraných faktů. To vše najdete v následujících podkapitolách, protože jak říká M. Sovák, "Je zde tedy víc než dost důvodů, abychom se uvarovali levoruké děti nesprávnou výchovou pokřivit.“

Zdroj: Boj o špetku ..., 5. kapitola, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020