Levák a právo

Tato kapitola byla nově zpracována jako součást projektu BÝT LEVÁKEM / ÚVOD DO SINISTROLOGIE A SINISTROPEDIE a je ke stažení zde.

Při čtení předcházejících kapitol jste si už pravděpodobně položili otázku, jestli a jak je v našem současném právním systému postavení leváctví a leváků vymezeno. Jestliže leváctví, tedy být levákem, není nic nepřirozeného, nabízí se otázka, jestli má levák nějaká zvláštní práva, která z jeho leváctví vyplývají, a jestli se uplatnění těchto práv projevuje v běžném každodenním životě.

Nejsem právník, takže při práci na této kapitole jsem se dotazoval několika právníků, konzultoval s veřejnými internetovými poradnami, několika obvodními a odbornými lékaři i vedoucími pracovníky školství, věsměs profesionály z běžného života. Většina z nich byla překvapena, na co se to vlastně ptám a proč vlastně, já byl zase překvapen, že leváci a leváctví v našem právním systému nejsou, až na malé výjimky, zmíněni.

Upozorňuji, že následující informace nejsou právní poradnou, ale pouhým vodítkem pro proniknutí do problematiky, kterou dosud nikdo nezmapoval vůbec.

*

Při čtení předcházejících kapitol jste si už pravděpodobně položili otázku, jestli a jak je v našem současném právním systému postavení leváctví a leváků vymezeno.

Vzhledem k tomu, že leváci nejsou veřejností ani politiky vnímáni jako nějaký palčivý problém, jejich postavení, výchova a vzdělání bylo ponecháno pedagogice, osvětě směřující k veřejnosti a na práci učitelů ve školách. Tato kapitola je tak spíše obecnějším nahlédnutím do oblasti práva a vodítkem pro vytvoření odpovědí, na které se rodiče, učitelé i samotní leváci občas ptají.

Právo být levákem není až na malé výjimky v právních předpisech výslovně formulováno, a tak se prvotně opírá o Listinu základních práv a svobod¹, která je nedílnou součástí ústavního pořádku České republiky, zejména o Článek 3, odstavec 1 Listiny, kde se praví: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

V Listině jsou v Článku 1, 2, 3 a 10 další formulace, které lze také považovat za opěrné body i ve vymezení postavení leváků, a podle názoru právníků je postavení leváků těmito formulacemi dostatečně vyjádřeno – z nich pak vychází i přístup k levákům v oblasti školství, zdravotnictví a pracovně právní.

Podíváme-li se na tyto odkazy z Listiny, vyplývá z nich rovnost leváků a praváků v právech i v důstojném postavení každého člověka z obou skupin. Protože není zakázáno být levákem nebo pravákem, každý může konat, co chce jako levák, nebo jako pravák. Státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby pak neshromažďují osobní údaje o tom, kdo je levák, nebo pravák, protože to nemají žádným právním předpisem nařízeno. Pokud školy, zdravotnická nebo jiná zařízení údaj o lateralitě vedou, jsou jako jejich držitelé vázáni zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a osobních datech. V případě, že údaj o lateralitě spojený s identitou jejího nositele, je dále zpracováván k jeho zveřejnění, musí se tak dít se souhlasem zákonného zástupce dítěte nebo jeho samého v případě plné právní subjektivity².

Česká republika se v souladu s evropským právem zavazuje zajišťovat rovné zacházení a ochranu před diskriminací³, zákonem je tak upraveno právo na rovné zacházení s osobami ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, vzdělání, k povolání a k dalším oblastem bez ohledu na rasový nebo etnický původ. Zároveň však nezakládá princip jakéhokoliv zvýhodnění ve smyslu pozitivní diskriminace ve srovnání s jinými skupinami obyvatel. Pro tyto účely rozvíjí takzvané vyrovnávací postupy, které pomáhají znevýhodněným osobám zaujmout rovnocenné postavení ve společnosti. Tyto vyrovnávací postupy nelze považovat za diskriminaci, a to ani za tzv. diskriminaci pozitivní. „Vyrovnávací postupy vedou k rozšíření příležitostí, ke kompenzaci přetrvávajících znevýhodnění a k posílení rovného přístupu tak, aby byly znevýhodněné skupiny obyvatelstva schopné soutěžit s upřednostňovanou skupinou. Vyrovnávací postupy vycházejí z předpokladu, že nelze přijmout pouze zákony, které zaručují rovný přístup a zakazují diskriminaci, a přitom očekávat, že k vyrovnání šancí dojde přirozenou cestou bez dalšího zásahu.“⁴

Levák a škola

Se změnou pohledu na leváctví po druhé světové válce vznikaly i první osvětové pedagogické publikace o tom, jak s leváky pracovat jako s rovnocennou skupinou vzhlem k žákům pravákům⁵, ale právní váhu tyto práce pochopitelně neměly.

Výsledkem mnohaleté činnosti našich předních pedagogů, především prof. Miloše Sováka a dr. Františka Synka, byla 10. února 1967 přijata vyhláška tehdejšího ministerstva školství⁶, která nařizovala všem učitelům a vychovatelům respektovat potřeby levorukých dětí při všech činnostech, kde by byl u nich prokazatelně narušen zdravý vývoj.

Text ve Věstníku tehdejšího ministerstva školství z 10. února 1967 (sken).

V našem právním systému byla tato vyhláška jediná, která leváky a práci s nimi výslovně zmiňovala. Pro rodiče, učitele, vychovatele a leváky měla a dodnes i má zásadní význam mimo jiné tím, že přijetím těchto výchovně-vzdělávacích zásad jsme se zařadili mezi skutečně civilizované země. V době svého přijetí byla převratná i proto, že prolomila bariéru ve vztahu většinové společnosti k jiným skupinám, které vykazují určité odlišnosti od toho, co bývalo považováno za jediné možné a správné.

V průběhu sedmdesátých až devadesátých let byly tyto pedagogické zásady postupně vstřebávány, proškolovány nové generace učitelů a vychovatelů a postavení leváků ve školách se tím výrazně zlepšilo, možno říct zrovnoprávnilo, čímž byl i naplněn smysl této vyhlášky.

Současně platný školský zákon, tedy zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ani vyhlášky Ministerstva školství a tělovýchovy ČR problematiku leváků výslovně nezmiňují. Přijetím současného zákona byla účinnost výše zmíněné vyhlášky z roku 1967 zrušena a pedagogická práce s leváky se dnes opírá pouze o zásady formulované odbornou pedagogickou literaturou.

Školský zákon přejímá zásady rovnosti státních občanů z Listiny a říká, že „Vzdělávání je založeno na zásadách rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana.“⁷ Tato formulace v tzv. školském zákoně, jak je vidět, vychází z již zmiňované Listiny.

Školský zákon vymezuje skupiny dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, způsob a okolnosti jejich vzdělávání⁸, leváci mezi nimi ale uvedeni nejsou. Tvůrci zákona zřejmě předpokládali, že problematika leváků a jejich výchovy a vzdělávání, stejně jako jejich postavení ve společnosti je v zásadě vyřešeno, a tak je na leváky pohlíženo jako na rovnoprávné s praváky.

Leváky nezmiňuje ani vyhláška ministerstva školství č. 27/2016 Sb., Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění účinném od 1. 1. 2021⁹.

Při výchově a vzdělávání leváků ve školách a v dalších zařízeních se v současné době vychází z již zavedené a zaběhnuté praxe, která se opírá o různé pedagogické příručky, které však právní povahu nemají. Stejně tak stanovení laterality vyšetřením pedagogicko-psychologickou poradnou a z něj vyvozené závěry mají z tohoto pohledu k rodičům, školám nebo jiným výchovněvzdělávacím zařízením jen doporučující charakter.

Pokud jsou při zápisu do školní docházky pochybnosti o tom, že dítě je dostatečně stranově vyhraněno, a je zde podezření, že by mu to mohlo způsobit výchovné nebo vzdělávací problémy, je rodičům dítěte doporučeno, aby dítě bylo vyšetřeno příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnou.

Činnost poradenských zařízení a jejich pravomoci jsou vymezeny vyhláškou ministerstva školství č. 72/200¹⁰, o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, která vymezuje zařazení žáka do skupin dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.

Podnět k vyšetření laterality může dát nejen rodič, ale i dětský lékař, v jehož péči se dítě nachází, dále učitelé mateřské školy, do níž alespoň v posledním roce před nástupem do školy dítě dochází, nebo sami pracovníci pedagogicko-psychologické poradny. Bývá zvykem, že pracovníci příslušné poradny obvykle s mateřskými školami úzce spolupracují, aby včas diagnostikovali možné obtíže jednotlivých dětí již před nástupem do školy, a tak je z tohoto hlediska jejich pohled na dítě nejpřesnější.

Vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně má obvykle dvě fáze - zákonný zástupce je vyšetření přítomen a následně je mu předána poradenská zpráva. Zákonný zástupce, kterým je převážně rodič, ji předá příslušnému školskému zařízení a může žádat o odklad školní docházky nebo o příslušný postup při práci s dítětem, který odpovídá zprávě.

Na základě žádosti zákonného zástupce dítěte a vyšetření dítěte v pedagogicko-psychologické poradně a její poradenské zprávy, ve které je doporučen odklad školní docházky¹¹, musí ředitel příslušné spádové školy ve správním řízení rozhodnout o případném odkladu.

V případě, že dítě už školní docházku absolvuje a v průběhu školní docházky se u něj projevily výchovně-vzdělávací potíže, postupují rodiče a učitelé školy stejným postupem. Poradenská zpráva z poradny má opět doporučující charakter a rodiče žáka ji předkládají řediteli školy, který je povinen hledat cesty, jak ji přiměřeným způsobem naplnit, aby byly zajištěny doporučené výchovně-vzdělávací cíle a zároveň byly respektovány konkrétní možnosti a potřeby dítěte¹².

Odpovědnost za výchovně-vzdělávací proces ve škole nese v plné míře její ředitel. Pro zajištění objektivity rozhodnutí o konkrétním postupu má k dispozici zprávu z pedagogicko-psychologické poradny, vyjádření školního výchovného poradce nebo psychologa a jednotlivých učitelů, se kterými ve spolupráci se zákonným zástupcem žáka dojednává podmínky a společný postup při jeho výchově a vzdělávání, který je zanesen v individuálním vzdělávacím plánu žáka¹³. Veškeré písemnosti, které škola uchovává, pak podléhají ochraně osobních dat ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb.

Levák a zdravotnictví

Z hlediska zákonů platných ve zdravotnictví není leváctví a praváctví rozlišeno a leváctví není v katalogu nemocí vydaných ministerstvem zdravotnictví klasifikováno, čímž ho z povahy věci není možno vnímat jako nemoc¹⁴.

Zjišťování laterality vedoucí končetiny se provádělo jen v případě stanovování náhrady za bolest, pracovního úrazu a v dalších případech, kvůli bodovému ohodnocení o poškození dominantní ruky podle dnes již neplatné vyhlášky ministerstva zdravotnictví¹⁵.

Ve zdravotnických zařízeních je u dětí zjišťována preference levé nebo pravé ruky při tzv. pětileté prohlídce, kdy příslušný dětský lékař kontroluje, zda dítě splňuje podmínky školní zralosti. Někteří dětští lékaři však podle svého uvážení provádějí tuto prohlídku i později právě kvůli posouzení školní zralosti blíže nástupu do povinné školní docházky. Součástí tohoto posuzování je i to, jestli se u dítěte vývoj laterality ustálil, nebo jestli se z tohoto hlediska u dítěte neprojevily nějaké charakteristické nebo naopak nezvyklé obtíže. Vychází z informace sdělené rodiči a několika základních zkoušek na lateralitu ruky prováděné dětským lékařem. Pokud dítě vykazuje zdravý vývoj přiměřený jeho věku, údaj o stranové preferenci se do osobních evidencí dítěte nezapisuje, stejně jako se u dospělého nezapisuje ve zdravotní evidenci u jeho obvodního lékaře.

V případě, že se vývoj laterality ještě nezastavil, je dítě sledováno rodiči, dětským lékařem a učiteli předškolního, popř. školního zařízení. Dětský lékař je oprávněn doporučit rodičům konzultaci a vyšetření ve specializovaném pracovišti pedagogicko-psychologické poradny.

Levák v zaměstnání

V oblasti pracovního práva není problematika leváků také zmíněna, přesto však lze vycházet z Listiny základních práv a svobod, v níž Článek 28 stanovuje, že „Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.“¹⁶ Zákon, který tyto uspokojivé pracovní podmínky podrobněji upravuje, je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

Zákoník práce dále stanoví, že „zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky,“¹⁷ a že „Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce.“¹⁸

Zaměstnavatel má tedy povinnost vytvořit pro zaměstnance příznivé pracovní podmínky, pokud to není v příkrém nepoměru s vynaloženými prostředky. Jde o to, aby zaměstnanec levák nebyl diskriminován při výkonu svého povolání z důvodu své odlišnosti tím, že například nemůže správně uchopit některé pracovní nástroje nebo že uspořádání pracoviště neodpovídá potřebám přirozených intuitivních pohybů vůdčí ruky a nohy, což by pro něj mohlo být v některých případech i v rozporu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Je jasné, že zaměstnavatel nemůže zajistit levákovi stranově obrácený stroj nebo pracoviště ve složitých technologiích, ale může leváka vybavit některými pracovními pomůckami a nástroji nebo vstřícným uspořádáním pracoviště, pokud tím samozřejmě na pracovišti nenaruší bezpečnost a organizaci práce ostatním zaměstnancům pravákům.

Rodiče leváka mezi paragrafy

Rodiče leváků, učitelé a vychovatelé, stejně jako někteří zaměstnavatelé jsou si vědomi, že leváci si životem nesou některá omezení. Přestože leváci zákonem pojmenováni nejsou, problematikou leváctví se nejvíce zabývá oblast školství, z něhož potřeba řešit problematiku leváků také původně vzešla. To je celkem pochopitelné proto, že zkoumání leváctví a práce s leváky se odehrává zejména při jejich výchově a vzdělávání v nejcitlivějším období dětství a dospívání. Zájem o leváky je v tomto období nejintenzívnější a děti leváci jej také v tomto období nejvíce potřebují.

Rodiče leváka by si měli být vědomi, že z pouhého potvrzení leváctví dítěte žádná omezení zákonem i dalšími předpisy nevyplývají, zároveň ale ani nárok na zvýhodnění, protože na leváky je ze zákonů různé povahy nahlíženo stejně jako na praváky. Levákovi automaticky nevzniká nárok na zvláštní zacházení, protože by levák využíval výhod pozitivní diskriminace, kterou náš právní řád též nezná.

Státem nebo jinými institucemi není a nebyla vedena žádná systematická ani jiná evidence leváků, a případné údaje o leváctví, průběhu vyšetření a doporučených výchovně-vzdělávacích postupech jsou neveřejné a chráněny zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Všechna vyšetření při stanovení laterality, stejně jako stanovení postupů práce ve škole podléhá souhlasu zákonného zástupce.

Náš právní systém nezná, jak už bylo několikrát řečeno, pojem pozitivní diskriminace, proto rodiče leváků i leváci sami mohou při výchově a vzdělávání využívat jen metodické a praktické pomoci poradenských zařízení a škol, z právních předpisů však nevyplývá nárok na jakékoli zvýhodnění.

Za výchovu leváka, za jeho přípravu na praktický život a budoucí povolání, je plně zodpovědný rodič, který jako jediný má možnost a také pravomoc ovlivňovat své dítě do jeho plnoletosti.

Školské, zdravotnické či jiné instituce a orgány poskytují levákovi a jeho rodičům odbornou metodickou i praktickou pomoc při jeho výchově a vzdělávání, ale všechna opatření mají ve vztahu k rodičům jen doporučující charakter, proto záleží jen na rodičích, jestli s touto pomocí budou souhlasit a jak ji ku prospěchu dítěte využijí.

V případě nejasností a výkladu právních norem ve vztahu k pracovním podmínkám je však potřeba oslovit odborové právní poradenství, neziskové poradenské orgnizace nebo se obrátit na přímou právní pomoc především proto, že zákony a vyhlášky se mění, a tak i tato podkapitola není, a ani nemůže být závazným návodem, jak se v této oblasti beze zbytku orientovat (kapitola byla dokončena k 25. 1. 2023.

Co říci závěrem? Dospělý levák tedy může uplatňovat zvláštní přístup vyplývající z leváctví jen ve velmi omezené míře, a to pak leváka, ale dávno předtím i jeho rodiče, učitele a další, kteří se na jeho výchově a vzdělání podílejí, vybízejí k tomu, aby levák byl co nejvíce připraven na to, že musí žít v pravorukém světě. Přesto jsou oblasti levákova života, kde je potřeba si své leváctví prosadit, např. při psaní, nebo využít možností, že že v nabídce zboží na trhu jsou už některé, pracovní nástroje a náčiní, hudební nástroje či vybavení pro sporty.

***

Literatura a informační zdroje ke kapitole Levák a právo

1. Ústava České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 295/2021 Sb.
2. Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů
3. Směrnice Evropské unie č. 2000/43/ES, čl. 3
4. Koncepce romské integrace na období 2010-2013, Michael Kocáb, ministr pro lidská práva, Úřad vlády České republiky, Kancelář Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny
5. Miloš: Výchova leváků v rodině, SPN, Praha, 1958 (+ odkaz na životopis); Sovák, Miloš: Výchovné problémy leváctví, SPN, Praha, 1960; Sovák, Miloš: Lateralita jako pedagogický problém, SPN, Praha, 1962; Sovák, Miloš: Metodika výchovy leváků, SPN, Praha, 1966
6. Věstník MŠ a kultury a informací, roč. XXIII, seš. 4 z 10. 2. 1967
7. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, § 2 Zásady a cíle vzdělávání, odst. 1, písm. a)
8. Zákon č. 561/2004 Sb., § 16 Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, odst. 1-5
9. Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění účinném od 1. 1. 2021
10. Vyhláška MŠMTV ČR č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, § 5 Poradna, odst. 3, písm. a)
11. Vyhláška č. 72/2005 Sb., § 7 Škola, odst. 2, písm. a)
12. Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění účinném od 1. 1. 2021, § 3
13. tamtéž
14. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, World Health Organization v Ženevě, desátá revize, verze k 1. 1. 2009
15. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení pracovního uplatnění, § 1;  Příloha č. 1 k vyhlášce č. 440/2001 Sb., 10 Horní končetina
16. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, Hlava IV, § 16 Rovné zacházení, zákaz diskriminace a důsledky porušení práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů
17. tamtéž
18. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, Hlava I, § 224 Pracovní podmínky zaměstnanců, odst. 1

Pokud není uvedeno jinak, všechny nákresy a obrázky k této kapitole pocházejí z archivu autora.

zveřejněno 25. ledna 2023