Kytara a bicí - nástroje leváků

Díky generaci beatových a rockových hudebníků v 60. a 70. letech minulého století vstoupila na trh s hudebními nástroji skupina nových zákazníků - leváků. Zajímavé je, jak v téměř čistě pravostranném světě hudebních nástrojů se prosadili nejen jako levorucí hráči, ale že jejich styl hry se stal vzorem jiným hudebníkům a že navíc způsobili zájem výrobců o produkci nástrojů pro leváky, ale to, že také podnítili i mnoho leváků, aby se dali stejnou cestou.

Když nahlédneme do životopisů kytaristů Paula McCartneye a Jimmyho Hendrixe, zjistíme, že oba tito leváci, a je potřeba podotknout, že to nebyli jenom oni, pocházeli z nižších středních vrstev, z rodin, které si nemohly dovolit posílat své děti do hudební školy. Z takového prostředí nižších vrstev žijících na předměstí anglických nebo amerických průmyslových měst vychází nový pozoruhodný jev - leváci samouci, kteří mají obrovskou vůli uspět, překročit rámec prostředí, v němž vyrostli, a také se z tohoto prostředí vymanit. Jejich prvními nástroji se staly laciné kytary, které si zprvu jen vypůjčili nebo koupili za první shromážděné peníze, intuitivně převrátili na opačnou stranu, přehodili pořadí strun, začali tak hrát a pak už to nikdy nezměnili.8

Možná to byla shoda okolností nebo důsledek příhodných společenských podmínek, jisté ale je, že leváci si takto přisvojili tehdy nejdostupnější a nejpopulárnější doprovodný i sólový nástroje tehdejší doby - kytaru.

V padesátých letech vyráběli profesionální houslaři na zakázku i kytary a byli schopni postavit kytaru i pro leváka, ale ve skutečnosti to nakonec bylo jen malé množství vyrobených kusů. Pro běžné rodiny byla totiž cena takových kytar přímo závratná, a navíc se jednalo především o klenuté jazzové kytary, které se do nové hudby nehodily. Některé velké firmy v této době vycítily zákaznickou skupinu a začaly vyrábět kytary s plným tělem v levostranné variantě také, ale jejich cena byla o mnoho vyšší než základní model. Souprava bicích, bez které se žádná tehdejší beatová nebo rocková kapela neobešla, prošla podobným vývojem.

Oba tyto dva nástroje na rozdíl od jiných lze totiž při výrobě snadno modifikovat nebo samotnými hudebníky na levostranné hraní přizpůsobit.

The Beatles, nejznámější ikona té doby, je typickým příkladem toho, jak se leváci v hledání nových postupů prosadili, vždyť ze čtyř geniálních hudebníků byli mezi členy skupiny dva leváci. Ringo Starr byl také samouk, který než se stal členem základní sestavy, v kapele původně zaskakoval. Podle vzpomínek současníků přiváděl posluchače i jiné bubeníky k šílenství, jedny pro nezaměnitelný a snadno rozpoznatelný sound, druhé svým jednoduchým, ale brilantním doprovodem, v němž nebylo ani o úhoz méně či více a který tak přesně dotvářel pojetí skladby. Sám hrál na bicí soupravu pro praváky, ale s vedoucí levou rukou a nohou - dnešní výrobci bících nabízejí komponenty, kterými je možno propojit jednotlivé části podle potřeb leváka, nebo přímo soupravy pro leváky.

Tím, že leváci samouci nebyli svázáni školní výukou klasické hry na kytaru nebo na bicí, po svém a svobodně razili v populární hudbě nové techniky hry, neobvyklou zpěvnost a nezaměnitelný osobní projev, podle kterých je posluchači snadno rozpoznali od prvních zahraných tónů.

Samo samouctví leváků nebylo a není samozřejmě nic nového - každý levák v minulosti i dnes je v tomto pravostranně orientovaném světě vlastně samouk. Samouctví je levákům nejbližší pracovní metodou, neboť málokterý levák má po ruce jiného leváka, který by ho byl ochoten a schopen vést, a tak musí mnoho věcí řešit a také úspěšně vyřešit sám.

V praktickém hudebním světě se vyskytují i leváci, kteří hrají na pouze převrácený nástroj, na kterém jsou struny nataženy stejně jako pro praváky. Typický je tak příběh českého rockového kytaristy Milana Khaina, který na webových stránkách kapely popisuje svůj příběh z dětství, kdy si s bratrem navzájem půjčovali jednu kytaru. Jako levoruké dítě se naučil hrát na kytaru pro praváky v opačném držení s původním natažením strun a na takto natažené struny hraje dodnes na všechny své kytary, i když si už pořizuje jejich levostranné varianty.9

Legendární Jimi Hendrix hrál na pravorukou kytaru převrácenou na druhou stranu, ale s opačně nataženými strunami, tedy s nejnižší basovou strunou nejblíže palci, což je z obrazových záznamů koncertu ve Woodstocku ´69 jasně vidět. Protože měl v oblibě Fender Stratocaster, který není osově souměrný a jeho horní roh výrazně přečnívá, Hendrixovo držení kytary působí na pódiu rušivě, provokativně, dráždivě. Zprvu to bylo východisko doslova z hmotné nouze, později, když už si mohl pořídit levostranný strat, se tento prvek zůstal součástí Hendrixova image a pódiové show.

Jimy Hendrix v roce 1967 se svým typickým pravostranným Fender stratocaster s obráceně nataženými strunami a levák Bob Dylan, který hraje stejně jako praváci, ukazuje básníku Allenu Ginsbergovi akord Ddur.

Levostranné varianty k některým vybraným modelům začala firma Fender vyrábět už v padesátých letech a byly v průměru o 200 až 300 dolarů dražší než jejich základní vzory.10

Paul McCartney hrál na dvě basové kytary Höfner 500/1 violin bass hollow-body pro leváky z roku 1961, která mu byla později ukradena, a druhou z roku 1963. Později, ještě v éře The Beatles, používal basovou kytaru Rickenbacker (left-handed 1964 4001S FG Rickenbacker bass) také pro leváky.11 Na Höfner z roku 1963 hraje dodnes a provázel jej celým jeho koncertním turné 2000.

Paul McCartney a jeho dvě basové kytary Höfner 500/1 violin bass hollow-body pro leváky z roku 1961 a 1963.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Jimi_Hendrix_1967.png
https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Allen_Ginsberg_and_Bob_Dylan_by_Elsa_Dorfman.jpg
www.harveystevens.com/1961%252520hof%252520violin.jpg
https://rap361.com/?p=13647
11/1/2013