Oblečení, pánské a dámské zapínání

Prohlédneme-li si šatník a jednotlivé části oděvů, první, co nás upoutá, je zřetelný rozdíl v zapínání knoflíků na mužských a ženských oděvech.

I když nám to může připadat divné, knoflík, tak jak ho známe, je poměrně mladý vynález a masově se běžně používá pouhá dvě staletí. Knoflíky jako součást oblečení se objevují spíše ojediněle ve 12. a 13. století, postupně se rozšiřují v měšťanském prostředí, ale až v 17. století se staly běžnější součástí oděvů šlechty a bohatých měšťanů. Obecně rozšířené používání knoflíků je spojeno až s jejich průmyslovou velkovýrobou z umělých materiálů, ale ještě na přelomu 19. a 20. století se v rodinách hlídal každý utržený knoflík.

Spojování šatů, jejich spínání a upevňování, se před masovým používáním knoflíků nebo zipů řešilo různými způsoby. Nejčastějším bylo opásání, spojování šňůrek a tkanic vázáním, různě vedeným šněrováním skrze dírky, ale také dřevěnými, kostěnými nebo kovovými jehlicemi či sponami s řetězem.

Při zapínání oděvů knoflík uchopíme rukou, kterou vedeme pohyb, druhá ruka přidržuje oděv, připravuje dírku a prsty pomáhá knoflík protlačit skrz ni. Angličtí gentlemani, kteří se zpravidla oblékali sami, si nechali šít saka a kabáty tak, aby je mohli vpředu snadno zapínat a rozepínat sami, a tak jsou u pánského oblečení knoflíky vpravo a dírky vlevo.

Šlechtičny však potřebovaly při oblékání pomoc, neboť zapínání šatů bylo po celé délce zad tvořeno řadou malých knoflíčků v krátkých vzdálenostech tak, aby šaty byly na těle vypasovány a daly vyniknout ladným křivkám. K zapínání takových oděvů bylo třeba obratné a rychlé služky, která potřebovala, aby jí práce šla od ruky. Aby pravoruké služky měly snazší práci se zapínáním a rozepínáním tolika knoflíčků, vyvinulo se u dámského oblečení užitečnější zapínání, při němž se zčela pravou rukou prostrkují knoflíky dírkami v látce, která je držena levou rukou.¹²

Řady knoflíků byly u některých součástí oděvu postupně nahrazeny kovovovým nebo plastovým zipem, který značně zapínání a rozepínání zjednodušil, protože je vedeno jedním pohybem, jediným tahem jezdce.

Na dámských šatech, sukních, kalhotách i svetrech, ale i pánských kožených bundách jsou často umístěny zipy na levém boku nebo v levé části těla, aby se pravou rukou snadněji zapínaly.

Pánské zapínání u kalhot a košile

Z historie používání knoflíků i zipů vidíme, že pravoruké ženy, které se dnes oblékají samy, při zapínání běžně dělají tyto úkony „přes ruku“, a myslím, že mohu směle prohlásit, že se s tím úspěšně vyrovnaly. Přestože důvody pro dvojí zapínání pominuly, je dále neseno tradicí, i když někteří výrobci, aby zlevnili výrobu konfekčních oděvů, používají jen zapínání mužské. Oblečení, které nenese tradiční prvky, kterým se ženské a mužské oblečení v minulosti lišilo, se dnes označuje jako unisex.

Dámské zapínání knoflíků můžeme použít jako důkaz toho, že některé činnosti vykonáváme automaticky, aniž jsme si vědomi, že je z podstaty děláme na opačně. Takovýmto způsobem levák zvládá celou řadou činností, o nichž také běžně neví, že je dělá „na nešikovnou stranu“.

Při oblékání je to s knoflíky vždycky jinak podle toho, jestli sami jsme žena nebo muž, jestli dítě je dívka nebo chlapec, jestli stojíme čelem nebo za dítětem nebo sami před zrcadlem. Příznačné je, že takového situace se nakonec naučíme vyhodnocovat a zvládáme je.

Pamatujme, že zvláště chlapci leváci to při zapínání malých knoflíčků u košile nemají jednoduché, protože všechny pohyby jim jdou přes ruku.

Podrobíme-li šatstvo a spodní prádlo hlubšímu zkoumání, zjistíme, že nejenom zapínání na knoflíky, ale i různé háčky, spínací patentky, zipy a pásky jsou většinou orientovány tak, že při zapínání je očko statické a drženo v levé ruce, zatímco háček je dynamický a je veden pravou rukou. Tak to najdeme shodně na pánských kalhotách, na dámské podprsence a sportovní čepici.

Dámské zapínání na halence pro holčičky

Jedním z důvodů, proč je překlop u pánských kalhot orientován obvyklým směrem, je právě zapínání kalhot na knoflík a také  pohodlný přístup pravou rukou až pod spodní prádlo, kterýžto úkon je během dne třeba i mnohokrát bezpečně opakovat.

Pokud je na oblečení jen jedna kapsa, je vždy umístěna tak, aby ji mohl pravák svou vedoucí rukou snadno naplnit i vyprázdnit. Kapsička na košili, zadní kapsa na kalhotách, náprsní kapsa saka obleku, kabátu i sportovních bund je na vnitřní levé straně a levák se musí naučit je obsluhovat pravou rukou.

Samostatnou kapitolou jsou pak uniformy, které jsou šity jednotně s uspořádáním jednotlivých prvků pro praváky. Především vojenské polní uniformy, které mají různé přísně účelově rozmístěné kapsy pro uschování všeho možného, co má u sebe voják neustále mít, představují pro leváky v případě rychlého vyndání věcí neproniknutelný labyrint. Stejně tak předpisové umístění osobní zbraně v pohotovostní poloze, rozmístění pouzder s náboji, zavěšení a ovládání osobního komunikátoru vyžaduje v případě bojové akce, kdy jde skutečně o život, mnohem větší nasazení.

Leváka často překvapí, že při stáčení deštníku mu nakonec v ruce zůstane spínací pásek v poloze, ve které se nedá použít. Nezbývá mu nic jiného, než celý postup zopakovat stranově obráceně otáčením deštníku pravou rukou od sebe, aby se mu nakonec v levé dlani konečně objevil pásek, kterým se dá deštník zajistit před opětovným rozmotáním.

Stejně tak umístění zipů na dámských kabelkách, pánských aktovkách a peněženkách je orientováno tak, aby se jezdec dal snadno uchopit pravou rukou a vedl rozepínání zprava doleva.

Levákům proto, pokud je to možné, kupujme oděvy, které mají kapsy na obou stranách těla. Takových oděvů je na trhu poměrně dost, jestli tím mysleli výrobci na leváky, je zbytečná otázka.

*